Kavárenský anonym - BPM translation in German

Kavárenský anonym

Uprostřed studený kavárny líně vlhnou dny,
Tady se míjíme s přílivy viny.
Nazelenalá zeď je promítačka okamžiků,
Světlo promítá servírku jako černou kočku.
Podlitý oči, silný kafe, horkej chod dechů
Podvečerních oddechů dámiček s Portskym.
V popelavym stínu, kde vybledly malby,
Malujem za sny, rozlámaný volby.
Příběhy totiž ležej všude kolem,
Zastrčený stůl v rohu s anonymem.
Ten po kapsách nosí tajemství, v deníku život,
U stolu mu kromě samoty už zbylo jenom pivo.
Dekory promotory na židlích jsou laciný,
Radši je zasedly dvě manekýny lascivní.
Lomíš ruce nad mym cynismem, přitom jsi sám.
Na povrch Vlasta Burian, v očích střepy mám.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Doma jenom přespíš zbytečný proto topit,
Půjdeš radši do kavárny z kapes drobný propít.
Lidi tě plně nechápou a ty nechápeš je,
Proč jdou životem jak herci podle scénáře.
A proto se tě ptám, co je ten boží plán.
Na jedný straně ovce, na druhý Čingischán.
Dřív jsi míval elán, tahal jsi pravdy z knížek.
Život ti přišláp pedál a ty už dávno víš že.
Nejsme z generace kytek
To co žijem vystihuje smích
A náhlá špína slz z rozmazanejch šminek
Sedí nás tu víc, co pijem vlažný presso,
Nevyšla nám důvěra ve falešný eso.
A s přibývajícím časem jseš jako Majakovsky
Panák tam, facka sem, prej osud hraje v kostky.
Každej má vlastní story, něco na srdci.
Básník naslouchá a zbytek jsou poradci.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Kaffeehaus-Anonym

Mitten im kalten Café faulen die Tage träge,
Hier kreuzen wir uns mit Schuld-Fluten am Wege.
Grünliche Wand als Projektor der Momente, schier,
Licht projiziert die Bedienung als schwarze Bestie hier.
Blau geschlagene Augen, starker Kaffee, heißer Atemstrom
Abendlicher Seufzer von Damen mit Portwein auf dem Dom.
Im aschgrauen Schatten, wo Gemälde längst verblasst,
Malen wir statt Träume, kaputte Wahl, nicht satt.
Denn Geschichten liegen überall herum,
Versteckter Tisch in der Ecke mit einem Anonym.
Der trägt in Taschen Geheimnisse, Leben im Tagebuch,
Am Tisch bleibt außer Einsamkeit nur noch Bier ihm zugut.
Die billigen Dekorpromos für die Sitzflächen schwer,
Besetzten lieber zwei maniere Mannequins kokett.
Du schüttelst Hände ob meinem Zynismus, zugleich selber recht fern,
An der Oberfläche Vlasta Burian, Scherben in Augenkern.

Lächeln, Seufzer, eine Art feuchte Wände,
Wir sind oft hier, um böse Träume zu wende'
Grimassen, Schreie, du fragst: "Wer sind wir Still?"
Wir gehen hin zum Morgengraun, um Geschichten zu erfüllen

Lächeln, Seufzer, eine Art feuchte Wände,
Wir sind oft hier, um böse Träume zu wende'
Grimassen, Schreie, du fragst: "Wer sind wir Still?"
Wir gehen hin zum Morgengraun, um Geschichten zu erfüllen

Zuhause nur schläfst du unnützes Heizen zum Trotz,
Gezogen ins Café um Kleingeld zu vertrinken stolz.
Leute verstehen nicht voll dich, du verstehst auch nicht sie,
Warum sie gehen ihr Leben wie Schauspieler mit Skript vergie.
Drum frag ich dich nun: Was ist Gottes Wille?
Hier die weißen Schafe, auf anderer Leiste der Hunne.
Früher hattest du Tatkraft, zogst dir Fakten aus Bibel,
Leben trat dir aufs Gaspedal, du weißt längst: Auf Kippe.
Wir sind nicht die Blumen-Sprösslinge.
Doch unsre Realität spiegelt das Lachen.
Plötzliche Tränen-Schminke unter grauen Facetten,
Sitzen wir länger, trinken lauwarmen Espresso in Ketten.
Vertrauen wir nicht dem falschen Ass im Ärmel.
Mit der Zeit wirst du wie Majakowski
Kurz ein Schnaps, dann Faust, scheint das Schicksal zu würfeln.
Jedem seine eigene Story, etwas aufm Herzen hier,
Der Poet horcht, die Restlichen sind Berater schier.

Lächeln, Seufzer, eine Art feuchte Wände,
Wir sind oft hier, um böse Träume zu wende'
Grimassen, Schreie, du fragst: "Wer sind wir Still?"
Wir gehen hin zum Morgengraun, um Geschichten zu erfüllen

Lächeln, Seufzer, eine Art feuchte Wände,
Wir sind oft hier, um böse Träume zu wende'
Grimassen, Schreie, du fragst: "Wer sind wir Still?"
Wir gehen hin zum Morgengraun, um Geschichten zu erfüllen