Draculův monolog - Daniel Hůlka translation in German

Draculův monolog

Byl kdysi čas,
Kdy vřesoviskem
Po boji hnal jsem koně tryskem,
Abych se vrátil k tobě zas.
Nadějí plný byl ten čas,
S tebou a s vůní čistých plín
Přivítat měl mě i náš syn...
Však běda, všechno pokryl stín,
Temný stín a černá hlína,
Smrt náhle přišla místo křtin...
A já už nikdy, nikdy neměl syna!

Chceš říct, že nepoznal jsem dřinu ani chudobu?
Zůstal mi majetek, jmění a moc.
Však ten, kdo naději už navždy zamkl do hrobu,
Světlo dne zaprodal za věčnou noc.

Milenky měl jsem všech barev a ras,
Všechny mě zklamaly, všechny smet' čas!
Že jsem je zabíjel? To snad chceš říct?
Zpit jejich krví já krvácel víc!

Možná kdysi chtěl jsem změnit svět
A vzpurně bušil do zvonů,
Však tenhle svět se měnil během let
Podle svých vlastních, divných zákonů.

Snad idejí jsem míval bezpočet
A ztrácel jednu za druhou.
Ne, vůbec nemám zájem měnit svět,
Sám dneska změněn jeho zásluhou.

Už vlastně existuju jen,
Už pouze živ
A k žití navždy odsouzen,
Bez tebe mrtev, mrtev jsem jak dřív.

Dnes však mě omámil ten zázrak, co se stal,
Ten, v nějž vždy doufal jsem a doufat nepřestal,
Ty vešlas' do mých stěn
Z těch nadpozemských cest,
Mně vrátit lásky sen
A dál jej se mnou nést!

Se mnou opět živá,
Orkán mi tě přivál,
S tebou v něco doufám
Rád.

Zpívá, luna zpívá
O tom, že jsi živá,
Z mrtvých též si troufám
Vstát.

Za střípek lásky tvé
Dám království
A živ z tvých příslibů
Učiním tě, dá-li bůh,
šťastnou kněžnou.

Živá, opět se mnou,
Pleť máš zas tak jemnou,
Se mnou navždy se mnou
Pojď dál žít!

Se mnou, navždy se mnou...

Draculas Monolog

Es gab einmal eine Zeit,
Als ich durchs Heidekraut
Nach der Schlacht mein Pferd jagte im Sprung,
Um zurück zu dir zu eilen.
Voller Hoffnung war diese Zeit,
Mit dir und sauberer Leinen Duft
Sollte uns empfangen auch unser Sohn...
Doch Weh, alles deckte Schatten zu,
Dunkler Schatten und schwarze Erde,
Statt Taufe kam der Tod unversehrt...
Und ich hatte nie, nie wieder einen Sohn!

Willst du sagen, ich kannte nicht Mühsal noch Armutsschlacht?
Blieben mir Gut, Vermögen und Macht.
Doch wer Hoffnung für immer im Grabe schließt,
Tauscht das Tageslicht gegen ewige Nacht.

Geliebte aller Farben und Rassen,
Alle enttäuschten, alle raffte die Zeit hinfort!
Dass ich sie tötete? Willst du das sagen?
Berauscht von ihrem Blut blutete ich mehr!

Vielleicht wollte ich einst die Welt verändern,
Schlug rebellisch an die Glocken,
Doch diese Welt wandelte sich mit den Jahren,
Nach eigenen, seltsamen Gesetzen.

Ich mag Ideen einst ohne Zahl besessen haben,
Verlor sie eine nach der andern.
Nein, ich will die Welt nicht ändern,
Bin selbst durch ihre Schuld jetzt verwandelt.

Ich existier nur noch,
Bin nur noch lebendig
Und zum Leben ewig verdammt,
Ohne dich tot, tot wie zuvor.

Doch heute berauschte mich das Wunder, das geschehn,
Dass, worauf immer ich hoffte und nicht aufhör zu hoffen,
Du betratest meine Mauern
Von überirdischen Wegen,
Mir zurückgabst den Traum der Liebe
Und ihn mit mir weiter zu tragen!

Mit mir wieder lebend,
Der Orkan trug dich her,
Mit dir hoff ich auf etwas,
Gern.

Es singt, der Mond singt,
Dass du lebst, kündet,
Auch aus Toten wage ich
Aufzustehn.

Für ein Stück deiner Liebe,
Geb ich Königreiche,
Und lebend von deinen Versprechen,
Mach ich dich, so Gott will,
Glückliche Fürstin.

Lebendig, wieder mit mir,
Deine Haut wieder so zart,
Mit mir für immer mit mir,
Komm weiter zu leben!

Mit mir, für immer mit mir...