Blanicti - Daniel Landa translation in German

Blanicti

Řekni kde tak dlouho jsou, Pane, pane kdy už vyjedou.
Otče, proč tak dlouho spí, jezdci blaničtí?
Matko, popros už je čas, už se jede na doraz.
Prosím, Bože o zázrak, než nám fakt ujede vlak.
Není lid a není král, jenž by zemi zachoval
A tak Čechy v sekáči skoupí boháči.
V čem tkví peklo. V čem tkví ráj?
Kde je náš posvátný háj?

Mocně zpívá Vyšehrad, píseň kterou bys měl znát,
Kéž má sílu probudit, abys mohl držet štít.
Ona učí milovat, přesně ta tu musí hrát.
Píseň, která učí žít, naučí nás nebořit.
Kéž tu postavíme most, most se jménem Vzájemnost.
Světec kníže chrání zem, vlastním lidem znesvěcen.
V čem tkví peklo, v čem tkví ráj?
Brány se otevíraj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Není vlídná lidstva tvář: sebestředný otrokář.
Nehledíme na nebe, staráme se o sebe.
Zubožená příroda, lacino to neprodá.
Pak se zase šikne Bůh, v nouzi věru věrný druh.
Jak nás ještě odrbat, vymýšlí nás hodný stát.
Není nutno však se bát, už nebude z čeho brát.
V čem tkví peklo, v čem tkví ráj?
Lidi tu zapomínaj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Hádej v který skále spí rytíři blaničtí.
V který hoře lože maj, a kdy oře zařehtaj?
Hádej, kde se ukrývaj, hádej, kde leží ten kraj?
Kde tak dlouho můžou být, jak se dají probudit?
Nemá cenu teď si lhát, necháme je pochcípat.
Jó, není to růžové, neboť čeští mužové
činí peklo, chtějí ráj
Blanické už nehladaj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Řekni, kde tak dlouho jsou, Pane, kdy už vyjedou.
Otče, proč tak dlouho spí, Jezdci blaničtí?
Matko, popros, už je čas...

Blanitzer

Sag, wo bleiben sie so lang, Herr, Herr, wann reiten sie endlich aus?
Vater, warum schlafen sie so lang, die Blanitzer Reiter?
Mutter, bitte, es ist schon Zeit, es geht schon bis zum Anschlag.
Bitte, Gott, um ein Wunder, bevor uns wirklich der Zug abfährt.
Es gibt kein Volk und keinen König, der das Land retten würde
Und so kaufen die Reichen Böhmen im Ausverkauf auf.
Worin liegt die Hölle? Worin liegt das Paradies?
Wo ist unser heiliger Hain?

Mächtig singt der Vyšehrad ein Lied, das du kennen solltest,
Möge es die Kraft haben zu wecken, damit du den Schild halten kannst.
Es lehrt zu lieben, genau dieses muss hier spielen.
Das Lied, das lehrt zu leben, wird uns lehren, nicht zu zerstören.
Mögen wir hier eine Brücke bauen, eine Brücke namens Gegenseitigkeit.
Der heilige Fürst schützt das Land, vom eigenen Volk entweiht.
Worin liegt die Hölle, worin liegt das Paradies?
Die Tore öffnen sich.

REF:
Res publica, öffentliche Sache.
Ein liebes Land, allen gemeinsam.
Res publica, allen gleichgültig.
Dort ist es Mode, mit Steinen zu werfen.

Nicht freundlich ist das Antlitz der Menschheit: ein egozentrischer Sklavenhalter.
Wir schauen nicht zum Himmel, wir kümmern uns um uns selbst.
Die verwüstete Natur, sie verkauft es nicht billig.
Dann passt Gott wieder gut, in der Not wahrlich ein treuer Gefährte.
Wie man uns noch abzocken kann, ersinnt unser „lieber“ Staat.
Doch man muss sich nicht fürchten, es wird bald nichts mehr zu holen geben.
Worin liegt die Hölle, worin liegt das Paradies?
Die Leute hier vergessen.

REF:
Res publica, öffentliche Sache.
Ein liebes Land, allen gemeinsam.
Res publica, allen gleichgültig.
Dort ist es Mode, mit Steinen zu werfen.

Rate mal, in welchem Felsen die Blanitzer Ritter schlafen.
In welchem Berg sie ihr Lager haben, und wann ihre Rösser wiehern?
Rate mal, wo sie sich verbergen, rate mal, wo dieses Land liegt?
Wo können sie so lange sein, wie kann man sie wecken?
Es hat keinen Sinn, sich jetzt zu belügen, wir lassen sie verrecken.
Ja, es ist nicht rosig, denn die tschechischen Männer
machen die Hölle, wollen das Paradies
Die Blanitzer suchen sie nicht mehr.

REF:
Res publica, öffentliche Sache.
Ein liebes Land, allen gemeinsam.
Res publica, allen gleichgültig.
Dort ist es Mode, mit Steinen zu werfen.

Sag, wo bleiben sie so lang, Herr, wann reiten sie endlich aus?
Vater, warum schlafen sie so lang, die Blanitzer Reiter?
Mutter, bitte, es ist schon Zeit...