Dvě kola - Divokej Bill translation in German

Dvě kola

Tak držim pěsti, kluci jedou na Manu,
přeju jim štěstí, ať se v pořádku vrátí,
já radši jezdim, tam kam si zamanu,
než veme mě čert a peklo mě schvátí.
Přikreju mozek, helmu si dám na hlavu,
jasně, že nechci skončit, jako flek mastnej,
dík týhle droze, když letim na Sázavu
a připadám si jak Franta Šťastnej.

Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.

Zas držim palce, kluci jsou na Dakaru,
zdá se, že bloudí a ztrácej se v dálce,
já doma ležim, hraju na kytaru,
ale pak se zvednu z toho svýho kavalce.
Přikreju mozek, přede mnou jen silnice,
jasně, že nechci skončit, jako flek mastnej,
tak na to myslim, když letim na Kytlice
a připadám si jak Franta Šťastnej.

Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.

Na začátku všeho byl patrně táta,
když předělal fichtla, abych ho zvlád
a já jsem tak rád tahal za plyn, že musel mi tam dát rychlopal.
Dětský sny, velikej výlet, na konec světa, snad ještě dál,
bylo mi to jasný od první chvíle, od první chvíle jsem to miloval!

Já mám rád, když se krajina střídá a k tomu se přidá na duši klid,
pozdravim všechny ostatní jezdce, život jde lehce a tak to má být!

Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
Ten svět, co má dvě kola, abych si nased, už na mě volá.
abych si nased, už na mě volá,
abych si nased, už na mě volá,

Zwei Räder

Ich halte die Daumen, die Jungs fahren zur Isle of Man,
wünsche ihnen Glück, dass sie heil zurückkommen,
ich fahre lieber dorthin, wohin ich will,
als dass mich der Teufel holt und die Hölle mich verschlingt.
Ich decke mein Hirn zu, setze den Helm auf,
klar, ich will nicht enden wie ein fetter Fleck,
dank dieser Straße, wenn ich zur Sázava fliege,
fühle ich mich wie Franta Šťastný.

Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.

Ich halte wieder die Daumen, die Jungs sind beim Dakar,
scheinen zu irren und sich in der Ferne zu verlieren,
ich liege zu Hause, spiele Gitarre,
aber dann stehe ich auf von meinem Sofa.
Ich decke mein Hirn zu, vor mir nur die Straße,
klar, ich will nicht enden wie ein fetter Fleck,
daran denke ich, wenn ich nach Kytlice fliege
und mich fühle wie Franta Šťastný.

Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.

Am Anfang von allem war wohl mein Vater,
als er den Fichtl umbaute, damit ich ihn beherrsche,
und ich war so gierig auf Gas, dass er mir eine Drossel einbauen musste.
Kinderträume, große Reise, ans Ende der Welt, vielleicht noch weiter,
es war mir von Anfang an klar, von der ersten Sekunde an habe ich es geliebt!

Ich liebe es, wenn die Landschaft wechselt und dazu kommt Seelenfrieden,
ich grüße alle anderen Fahrer, das Leben geht leicht und so soll es sein!

Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
Diese Welt, die zwei Räder hat, damit ich aufsteige, ruft schon nach mir.
damit ich aufsteige, ruft schon nach mir,
damit ich aufsteige, ruft schon nach mir,