Nostalgie - Divokej Bill translation in German

Nostalgie

Tak jsem si sed a začal psát o tom, jak to bylo tenkrát,
jak jsme se mívali, všeho akorát.
Zkušebna středem vesmíru, zkoušíme, kdo kam doletí
a jen tak z plezíru končí dvacátý století.
A co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno, ráno, budí nás průvodčí.

Tak jsem si sed a vzpomínám, všechny písničky, co jich znám.
Hráli jsme, zpívali, teď mě to dojímá.
To už snad není ani pravda, tak změnilo se, jak žijem,
jiný věci cení se, zbyla nostalgie
a co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno,
Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno, ráno, budí nás průvodčí.
A co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Já za všechno na světě, co tady mám, vděčím jen muzice, krk za to dám,
všichni se usmějem a řekneme sýr, chytnem tu šanci za pačesy.
Na ná ná na na ná a co jsme měli chtít, dál žijem pro bigbít.

Nostalgie

Also setzte ich mich hin und schrieb darüber, wie es damals war,
wie wir es hatten, alles genau richtig.
Der Proberaum als Mittelpunkt des Universums, wir probieren, wer wie weit fliegt
und einfach so zum Spaß endet das zwanzigste Jahrhundert.
Und was hätten wir wollen, wir leben für den Bigbít.

Begeistert, dass sich die Welt dreht, leuchteten unsere Augen sofort,
Prag wie Amsterdam, vollgestopft.
Sie tranken den Toten die Augen aus, schrien einen Bullen an: Arschloch,
Úvaly, zurück zu uns, es ist Morgen, Morgen, der Schaffner weckt uns.

Also setzte ich mich hin und erinnere mich, an all die Lieder, die ich kenne.
Wir spielten, sangen, jetzt rührt es mich.
Das kann doch nicht mehr wahr sein, so sehr hat sich verändert, wie wir leben,
andere Dinge zählen jetzt, geblieben ist Nostalgie
und was hätten wir wollen, wir leben für den Bigbít.

Begeistert, dass sich die Welt dreht, leuchteten unsere Augen sofort,
Prag wie Amsterdam, vollgestopft.
Sie tranken den Toten die Augen aus, schrien einen Bullen an: Arschloch,
Úvaly, zurück zu uns, es ist Morgen,
Begeistert, dass sich die Welt dreht, leuchteten unsere Augen sofort,
Prag wie Amsterdam, vollgestopft.
Sie tranken den Toten die Augen aus, schrien einen Bullen an: Arschloch,
Úvaly, zurück zu uns, es ist Morgen, Morgen, der Schaffner weckt uns.
Und was hätten wir wollen, wir leben für den Bigbít.

Ich verdanke alles auf der Welt, was ich hier habe, nur der Musik, dafür gebe ich meinen Hals,
wir alle lächeln und sagen Cheese, wir packen die Chance beim Schopf.
Na na na na na na und was hätten wir wollen, wir leben weiter für den Bigbít.