Maluj Zase Obrázky - Hana Zagorová translation in German

Maluj Zase Obrázky

Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře,
Vyzdobené sluníčky přímo od malíře.
Cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek,
Dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky.
Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky,
Chroupali jsme oblázky jako oplatky.

Žádné auto v garáži, jenom pevná zem.
Stávali jsme v pasáži frontu na podnájem.
Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky,
šetřili jsme na dárky malé jako svět.
Svoji lásku na klíčky zamkli jsme si za víčky,
Nosila jsem střevíčky sedm krásných let.

Přešla léta talířků, přišlo stoupání,
Bylo více halířků, méně milování.
Učil jsi mě uhýbat, příliš často nelíbat.
Já jsem chtěla kolíbat, tys chtěl dobýt svět.
Maloval jsi obrázky krásně, ale bez lásky,
Bez pláče a nadsázky studily jak led.

Krásné auto v garáži, přepychový byt,
Dovolené na pláži, touha mít a dobýt,
Lůžko v bílém ampíru, všechny šaty na míru.
Úspěch výšky Pamíru, dobře jíst a pít.
V noci dlouhé čekání na něžnost a vyznání.
Láska není k dostání, láska musí žít.

Já vím, teď mi řekneš,
že se vůbec nic nezměnilo,
že prostě přišlo to,
Co jsme si kdysi dávno vysnili.
Ale to ne! Tohle jsme přece nechtěli!
Vždyť mi vlastně tu naši lásku
Den po dni prodáváme za úspěch,
Za nový koberec do předsíně,
Za novou značku auta, za ...,
Za exotické diapozitivy naší báječné dovolené.
Proč mi někdy nekoupíš třeba polárku?

Nač je lásce velký sál, slavné mávání,
Když nám v dlaních nezůstal klíček k milování?
Čím jsou šaty z brokátu proti vůni akátů?
Čím jsou barvy plakátů proti sněženkám?
Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky!
Ať jsou radši oblázky z toho, co teď mám!

Ať si auto z garáží kdo chce odnese,
Ať jsme místo na pláži v Šárce nebo v lese,
Ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky,
Ať nás nesou koníčky kam to dobře víš,
Ať se naše prstýnky nepřemění v vzpomínky,
Ať máš v očích plamínky, když mě políbíš!

Male Wieder Bilder

Wir hatten zwei Tassen, vier Teller,
Verziert mit Sonnen, direkt vom Maler.
Zucker für fünf Hügel, vier Märchenbücher,
Zwei Ratenringe, leere Fächer.
Du maltest Bilder mit Händen heiß vor Liebe,
Wir knabberten Kieselsteine wie Oblaten.

Kein Auto in der Garage, nur feste Erde.
Wir standen im Durchhaus Schlange für ein Zimmer.
Wir gingen nach Šárka, kauften Eiscreme,
Sparten für Geschenke, klein wie die Welt.
Unsere Liebe verschlossen wir mit Schlüsselchen unter Deckeln,
Ich trug sieben Jahre lang die gleichen Schuhe.

Die Tellerjahre vergingen, das Aufstiegsstreben kam,
Mehr Pfennige, weniger Zärtlichkeit.
Du lehrtest mich auszuweichen, nicht zu oft zu küssen.
Ich wollte wiegen, du wolltest die Welt erobern.
Du maltest Bilder schön, doch ohne Liebe,
Ohne Tränen und Übertreibung – kalt wie Eis.

Schönes Auto in der Garage, luxuriöse Wohnung,
Urlaub am Strand, das Verlangen zu besitzen,
Bett in weißem Ambiente, maßgeschneiderte Kleider.
Erfolg hoch wie der Pamir, gut essen und trinken.
Langes nächtliches Warten auf Zärtlichkeit und Bekenntnisse.
Liebe ist nicht käuflich, Liebe muss leben.

Ich weiß, jetzt wirst du sagen,
dass sich nichts geändert hat,
dass einfach eingetroffen ist,
was wir einst vor langer Zeit erträumten.
Aber nein! Das wollten wir doch nicht!
Denn wir verkaufen Tag für Tag
unsere Liebe für Erfolg,
Für einen neuen Flurteppich,
Für eine neue Automarke, für ...,
Für exotische Dias unseres traumhaften Urlaubs.
Warum kaufst du mir nicht mal ein Eis?

Wozu braucht Liebe Prunksäle, berühmtes Winken,
Wenn uns in Händen kein Schlüssel zur Zärtlichkeit blieb?
Was nützt Brokat gegen Akazienduft?
Was Plakatfarben gegen Schneeglöckchen?
Male wieder Bilder mit Händen heiß vor Liebe!
Lieber Kieselsteine aus dem, was ich jetzt habe!

Nehmt euch die Autos aus der Garage,
Lasst uns statt am Strand in Šárka oder Wald sein,
Lass mich wieder Tassen mit Sonnen verzieren,
Trag uns, kleine Pferdchen, wohin du weißt,
Damit unsere Ringe nicht zu Erinnerungen werden,
Damit deine Augen glühen, wenn du mich küsst!