Málokdo ví (Sambario) - Hana Zagorová translation in German

Málokdo ví (Sambario)

Když stíny se na střechách lámou a budeš zas sám,
Když podvečer zavoní slámou, já radu ti dám.
Mám v podkroví z pavučin zámek a holubí trůn,
Dám ti rad několik stránek a střevíčky k snům.

Štěstí ti pláchlo zadními vrátky,
Včerejší vítr nechytíš zpátky,
Nad střechou se zatočí, řekne, tak se měj,
Málo mě znáš.

Jak vratká je ke štěstí brána, málokdo ví,
že lásku, co odešla z rána už nedohoní.
Šla tudy docela blízko, snad okolo nás,
Příště jí udělej místo a neztrácej čas.

Sbohem ti mává zlatými vlásky,
K čemu teď vrásky málo mě znáš.

Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná,
Láska šla docela blízko, snad okolo nás,
Příště jí udělej místo a neztrácej čas.

Sbohem ti mává, zlatými vlásky,
K čemu teď vrásky málo mě znáš
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná,
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
že lásku, co odešla z rána už nedohoní.
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná.
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví,
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná.

Wenige wissen (Sambario)

Wenn Schatten auf Dächern brechen und du wieder allein bist,
Wenn der Abend nach Heu duftet, geb ich dir einen Rat.
Ich hab im Dachboden ein Schloss aus Spinnweben und einen Taubenthron,
Geb dir ein paar Seiten und Schühchen für Träume.

Glück ist dir durch die Hintertür entwichen,
Den gestrigen Wind fängst du nicht mehr ein,
Übers Dach dreht er sich, sagt: So, leb wohl,
Du kennst mich kaum.

Wie wackelig das Tor zum Glück ist, wissen wenige,
Dass man Liebe, die am Morgen ging, nicht mehr einholt.
Sie ging ganz nah vorbei, wohl an uns vorüber,
Mach ihr beim nächsten Mal Platz und verlier keine Zeit.

Sie winkt zum Abschied mit goldenen Haaren,
Wozu nun Falten? Du kennst mich kaum.

Wenige, wenige, wenige, wenige wissen,
Wenige, wenige, wenige, wenige kennen,
Liebe ging ganz nah vorbei, wohl an uns vorüber,
Mach ihr beim nächsten Mal Platz und verlier keine Zeit.

Sie winkt zum Abschied mit goldenen Haaren,
Wozu nun Falten? Du kennst mich kaum.
Wenige, wenige, wenige, wenige wissen,
Wenige, wenige, wenige, wenige kennen,
Wenige, wenige, wenige, wenige wissen,
Dass man Liebe, die am Morgen ging, nicht mehr einholt.
Wenige, wenige, wenige, wenige wissen,
Wenige, wenige, wenige, wenige kennen.
Wenige, wenige, wenige, wenige wissen,
Wenige, wenige, wenige, wenige kennen.