Už se mi nechce jít dál - Hana Zagorová translation in French

Už se mi nechce jít dál

Už se mi nechce jít dál,
Už mě všechno bolí.
Kdosi mé snění krájí
A zasypává solí.

Už tolik marných šlápot,
Jen po mém smutku drápou
A život náhle jen tak mezi prsty
Najednou mi prolít.

Už se mi nechce jít dál,
I když stromy kvetou.
Všechno se ve mně větví
Tou jednou hořkou větou.

Snad hledám jiný význam.
Je to jen marná výzva,
Jen planá přízeň,
Jenom slova, co se celý život pletou.

A tak si říkám, lásko,
Ohýnku bosý, lásko,
V trnové růži, lásko,

Která krásně chladíš
Moji horkou kůži.

A tak si říkám, lásko,
Kde stále bloudíš, lásko,
Těžká, jak kámen, lásko,
Která ve mně záříš jako rosa ránem.

Už se mi nechce jít dál,
Ale já stále věřím,
Kdesi mou píseň hrají
A já tam znovu běžím.

Proč tolik marných šlápot,
Proč po mém smutku drápou,
Proč život náhle jen tak mezi prsty
Najednou mi prolít.

A tak si říkám, lásko,
Ohýnku bosý, lásko,
V trnové růži, lásko,
Která krásně chladíš
Moji horkou kůži.

A tak si říkám, lásko,
Kde stále bloudíš, lásko,
Těžká, jak kámen, lásko,
Která ve mně záříš jako rosa ránem.

Je n'ai plus envie d'aller plus loin

Je n'ai plus envie d'aller plus loin,
Tout me fait mal.
Quelqu'un tranche mes rêves
Et les recouvre de sel.

Trop de pas inutiles,
Ils ne font que griffer ma tristesse
Et la vie, soudain, entre mes doigts
Se met à s'écouler.

Je n'ai plus envie d'aller plus loin,
Même si les arbres fleurissent.
Tout se ramifie en moi
Avec cette seule phrase amère.

Peut-être que je cherche un autre sens.
C'est juste un appel vain,
Juste une faveur vide,
Juste des mots qui se mélangent toute ma vie.

Alors je me dis, mon amour,
Petit feu pieds nus, mon amour,
Dans la rose épineuse, mon amour,

Qui rafraîchis si bien
Ma peau brûlante.

Alors je me dis, mon amour,
Où erres-tu toujours, mon amour,
Lourde comme une pierre, mon amour,
Qui rayonnes en moi comme la rosée du matin.

Je n'ai plus envie d'aller plus loin,
Mais je crois toujours,
Quelque part on joue ma chanson
Et je cours là-bas à nouveau.

Pourquoi tant de pas inutiles,
Pourquoi ils ne font que griffer ma tristesse,
Pourquoi la vie, soudain, entre mes doigts
Se met à s'écouler.

Alors je me dis, mon amour,
Petit feu pieds nus, mon amour,
Dans la rose épineuse, mon amour,
Qui rafraîchis si bien
Ma peau brûlante.

Alors je me dis, mon amour,
Où erres-tu toujours, mon amour,
Lourde comme une pierre, mon amour,
Qui rayonnes en moi comme la rosée du matin.