Penzión Blues - Karel Zich, Jan Hrábek & Studiový orchestr translation in German

Penzión Blues

Tvoje dlaně kreslí
V samotě čtyř stěn
V té kresbě já čtu otázku
Proč žiješ opuštěn
Vždyť všem dívkám v očích září
Dívčí svatozář
Proč tobě se to nepodaří
Dát jí svou tvář na oltář.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Věř mi penzion blues je lepší
Než pohodlí všech železnic
Myslím, že každé velké nádraží
Tě spolkne jako nic
A o tom jsi neměl zdání
že nádraží má velký hlad
Myslel jsi, že jen skrývá tajemství
Které nedají vlakům spát.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Jen pan Shakespeare znal tě kdysi dávno
Tvou lásku, samotu a strach
A možná, že znal i penzion
A tvé okno a na něm prach
Tak rád bys mu o tom podal zprávu
Tu nejkratší ze všech zpráv
Jenže pošta měla dneska zavřeno
A tak mlčel telegraf.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Nebyl to rozvod z tvojí viny
Jestliže vina něco znamená
Když na tvé židli teď sedí jiný
A nezná tvá přání ztracená
Jen slyší vysílačku noci
V podpalubí svých snů
Jeho žena je stále útlá v bocích
I já se za ní ohlédnu.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Pak to rychle letělo z kopce
Vypil bys i hvězdy, kdyby v nich byl líh
Namísto syna mi obětuj skopce
Tolik lidí bylo v ulicích
A žádný neznal cestu zpátky
Všechno bylo naposled
A jen penzion otevřel náruč
A nabídnul ti nový svět.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

V něm novomanželé tiše leží
Vedle v pokoji a sní
Jejich svědek je namol opilý
Chtěl by vážně ležet s ní
A ty, ty chtěl bys totéž
Tak hrozně jim závidíš
že trháš knihu básní na kousky
A lačně ji potom jíš.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Někdo po tobě hází tvá psaní první lásce
Kde je vzal
Jen pár listů ještě schází
Ty, které jsi nenapsal
Jak vzdálené galaxie
Míjíme se na schodech
Kdo ví jak někdo žije
Když ztrácí sílu, cit i dech.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Nechtěj víc než můžeš zvednout
Nepospíchej, není kam
Než ti začnou vlasy šednout
Najdeš v uhlí drahokam
Najdeš dopis v prázdné schránce
S přesnou mapou ke štěstí
Je v tvém srdci jako v bance
A získáš si ho pouze lstí.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Pension Blues

Deine Hände zeichnen
In der Einsamkeit von vier Wänden
In dieser Zeichnung lese ich die Frage
Warum lebst du verlassen
Denn allen Mädchen in den Augen strahlt
Ein Mädchenheiligenschein
Warum gelingt es dir nicht
Ihr dein Gesicht auf den Altar zu legen.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Glaub mir, die Pension Blues ist besser
Als die Bequemlichkeit aller Eisenbahnen
Ich denke, jeder große Bahnhof
Verschluckt dich wie nichts
Und davon hattest du keine Ahnung
Dass der Bahnhof großen Hunger hat
Du dachtest, er verbirgt nur Geheimnisse
Die die Züge nicht schlafen lassen.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Nur Herr Shakespeare kannte dich einst vor langer Zeit
Deine Liebe, Einsamkeit und Angst
Und vielleicht kannte er auch die Pension
Und dein Fenster und darauf den Staub
So gern würdest du ihm davon berichten
Die kürzeste aller Nachrichten
Nur hatte die Post heute geschlossen
Und so schwieg der Telegraf.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Es war keine Scheidung aus deiner Schuld
Wenn Schuld etwas bedeutet
Wenn auf deinem Stuhl jetzt ein anderer sitzt
Und deine verlorenen Wünsche nicht kennt
Er hört nur den Sender der Nacht
Im Unterdeck seiner Träume
Seine Frau ist immer noch schlank in den Hüften
Auch ich drehe mich nach ihr um.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Dann ging es schnell bergab
Du hättest auch die Sterne getrunken, wenn in ihnen Alkohol gewesen wäre
Anstelle eines Sohnes opfere mir einen Schafbock
So viele Leute waren auf den Straßen
Und keiner kannte den Weg zurück
Alles war zum letzten Mal
Und nur die Pension öffnete ihre Arme
Und bot dir eine neue Welt an.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Darin liegen Neuvermählte still
Nebenan im Zimmer und träumen
Ihr Zeuge ist sturzbetrunken
Er möchte ernsthaft mit ihr liegen
Und du, du möchtest dasselbe
Du beneidest sie so sehr
Dass du das Buch der Gedichte in Stücke reißt
Und es dann gierig isst.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Jemand wirft dir deine Briefe an deine erste Liebe zu
Woher hat er sie
Nur ein paar Blätter fehlen noch
Die, die du nicht geschrieben hast
Wie entfernte Galaxien
Begegnen wir uns auf der Treppe
Wer weiß, wie jemand lebt
Wenn er Kraft, Gefühl und Atem verliert.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Verlange nicht mehr, als du heben kannst
Beeile dich nicht, es gibt keinen Ort
Bevor deine Haare grau werden
Findest du in der Kohle einen Edelstein
Findest einen Brief im leeren Briefkasten
Mit einer genauen Karte zum Glück
Es ist in deinem Herzen wie in einer Bank
Und du bekommst es nur durch List.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.

Oh, Mama, warum endet alles, was beginnt
Wer weiß das und kennt es besser
Als die Pension Blues und ich.