Lyrics and translation Jan Hrábek & Studiový orchestr - Penzión Blues

Penzión Blues

Tvoje dlaně kreslí
V samotě čtyř stěn
V té kresbě já čtu otázku
Proč žiješ opuštěn
Vždyť všem dívkám v očích září
Dívčí svatozář
Proč tobě se to nepodaří
Dát jí svou tvář na oltář.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Věř mi penzion blues je lepší
Než pohodlí všech železnic
Myslím, že každé velké nádraží
Tě spolkne jako nic
A o tom jsi neměl zdání
že nádraží má velký hlad
Myslel jsi, že jen skrývá tajemství
Které nedají vlakům spát.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Jen pan Shakespeare znal tě kdysi dávno
Tvou lásku, samotu a strach
A možná, že znal i penzion
A tvé okno a na něm prach
Tak rád bys mu o tom podal zprávu
Tu nejkratší ze všech zpráv
Jenže pošta měla dneska zavřeno
A tak mlčel telegraf.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Nebyl to rozvod z tvojí viny
Jestliže vina něco znamená
Když na tvé židli teď sedí jiný
A nezná tvá přání ztracená
Jen slyší vysílačku noci
V podpalubí svých snů
Jeho žena je stále útlá v bocích
I já se za ní ohlédnu.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Pak to rychle letělo z kopce
Vypil bys i hvězdy, kdyby v nich byl líh
Namísto syna mi obětuj skopce
Tolik lidí bylo v ulicích
A žádný neznal cestu zpátky
Všechno bylo naposled
A jen penzion otevřel náruč
A nabídnul ti nový svět.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

V něm novomanželé tiše leží
Vedle v pokoji a sní
Jejich svědek je namol opilý
Chtěl by vážně ležet s ní
A ty, ty chtěl bys totéž
Tak hrozně jim závidíš
že trháš knihu básní na kousky
A lačně ji potom jíš.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Někdo po tobě hází tvá psaní první lásce
Kde je vzal
Jen pár listů ještě schází
Ty, které jsi nenapsal
Jak vzdálené galaxie
Míjíme se na schodech
Kdo ví jak někdo žije
Když ztrácí sílu, cit i dech.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Nechtěj víc než můžeš zvednout
Nepospíchej, není kam
Než ti začnou vlasy šednout
Najdeš v uhlí drahokam
Najdeš dopis v prázdné schránce
S přesnou mapou ke štěstí
Je v tvém srdci jako v bance
A získáš si ho pouze lstí.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Ó, mámo, proč všechno končí co začíná
Kdo to ví a zná lépe
Než penzion blues a já.

Penzion Blues

Your palms are drawing
In the solitude of four walls
In that drawing, I read the question
Why do you live alone
For all the girls in the eyes shines
Girlish halo
Why can't you do it
Put your face on the altar.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Trust me, penzion blues is better
Than the comfort of all the railroads
I think every big train station
Will swallow you like nothing
And you had no idea
That the station is very hungry
You thought it just hides a secret
That keeps the trains from sleeping.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Only Mr. Shakespeare knew you once upon a time
Your love, your loneliness and your fear
And maybe he even knew the penzion
And your window and the dust on it
You would love to give him a message about it
The shortest of all messages
But the post office was closed today
And so the telegraph was silent.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

It wasn't a divorce because of you
If guilt means anything
When someone else is sitting on your chair now
And he doesn't know your lost wishes
He just hears the broadcasting of the night
In the underbelly of his dreams
His wife is still thin in the hips
I look back at her too.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Then it quickly went downhill
You would even drink the stars if they had alcohol in them
Instead of my son, sacrifice a ram to me
So many people were in the streets
And nobody knew the way back
Everything was for the last time
And only the penzion opened its arms
And offered you a new world.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

The newlyweds lie in it quietly
In the next room and dream
Their witness is drunk
He would really like to sleep with her
And you, you would like the same
You envy them so much
That you tear up the book of poems into pieces
And then hungrily eat it.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Someone throws your letters to your first love at you
Where did he get them
Only a few sheets are missing
The ones you didn't write
Like distant galaxies
We miss each other on the stairs
Who knows how someone lives
When he loses his strength, feeling and breath.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Don't ask for more than you can lift
Don't hurry, there is nowhere to go
Before your hair starts to turn grey
You will find a gem in the coal
You will find a letter in an empty box
With a precise map to happiness
It's in your heart like in a bank
And you will only get it by cunning.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.

Oh, my dear, why does everything end that begins
Who knows and knows better
Than penzion blues and me.