Jak Jdem Tím Zdejším Světem - Karel Zich translation in German

Jak Jdem Tím Zdejším Světem

Já si myslel kdysi dřív
že znám už svět
Když znám bar a potlesk lóží
Jednou spálen od kopřiv
A řek jsem hned
Ohně žár teď už znám
Ale to byl klam.

Jak jdem tím zdejším světem
Uniká nám v čem se pletem
A jen zřídka najdem vlastní kaz
To možná
Jak rostem, marná sláva
Cosi dál nám našeptává
že slunce, hvězdy, měsíc i čas
Vše se točí kolem nás
A pak tu nejsme a stejně svítá.

Já se s pýchou chlubil tím
že mám tu čest
Dívky znát, ač neznám žádnou
Pak jsem říkal, že už vím
Jak úspěch nést
že už znám i sebe sám
Ale i to byl klam.

Jak jdem tím zdejším světem
Uniká nám v čem se pletem
A jen zřídka najdem vlastní kaz
To možná
Jak rostem, marná sláva
Cosi dál nám našeptává
že slunce, hvězdy, měsíc i čas
Vše se točí kolem nás
A pak tu nejsme a stejně svítá.

Jak jdem tím zdejším světem
Uniká nám v čem se pletem
A jen zřídka najdem vlastní kaz
To možná
Jak rostem, marná sláva
Cosi dál nám našeptává
že slunce, hvězdy, měsíc i čas
Vše se točí kolem nás
A pak tu nejsme a přesto svítá.

Wie wir durch diese hiesige Welt gehen

Ich dachte einst früher,
dass ich die Welt schon kenne,
Wenn ich Bar und Logenapplaus kenne.
Einmal von Brennnesseln verbrannt,
Und sagte sogleich:
"Die Glut des Feuers, die kenne ich jetzt."
Aber das war ein Trug.

Wie wir durch diese hiesige Welt gehen,
Entgeht uns, worin wir uns irren,
Und nur selten finden wir den eignen Fehl.
Vielleicht ist das so.
Wenn wir wachsen, eitler Ruhm,
Flüstert uns stets etwas ein,
dass Sonne, Sterne, Mond und Zeit,
Alles sich um uns nur dreht.
Und dann sind wir fort, und es dämmert doch.

Ich prahlte voll Stolz damit,
dass ich die Ehre hab',
Mädchen zu kennen, obwohl ich keine kenn'.
Dann sagte ich, dass ich schon weiß,
Wie man Erfolg trägt,
dass ich mich selber kenn'.
Aber auch das war ein Trug.

Wie wir durch diese hiesige Welt gehen,
Entgeht uns, worin wir uns irren,
Und nur selten finden wir den eignen Fehl.
Vielleicht ist das so.
Wenn wir wachsen, eitler Ruhm,
Flüstert uns stets etwas ein,
dass Sonne, Sterne, Mond und Zeit,
Alles sich um uns nur dreht.
Und dann sind wir fort, und es dämmert doch.

Wie wir durch diese hiesige Welt gehen,
Entgeht uns, worin wir uns irren,
Und nur selten finden wir den eignen Fehl.
Vielleicht ist das so.
Wenn wir wachsen, eitler Ruhm,
Flüstert uns stets etwas ein,
dass Sonne, Sterne, Mond und Zeit,
Alles sich um uns nur dreht.
Und dann sind wir fort, und trotzdem dämmert's.