Lyrics and translation Karel Zich - Marika

Marika

Její tvář je bílá
Hořký úsměv kolem úst
Do očí jí slunce zapadá
V dlaních svírá přání
A z něj nechce štěstí růst
I den je jako sen a sen se zdá
Půlnoc je přítel
Který odchází v dál ráno
Neutěší pláč, proč nejde spát
Marika, Marika
Má démantová líčka
Něžně je slunce hýčká
Víš proč
Marika, Marika
Má z plátků růží víčka
Vlídná jak horská říčka
Víš proč.

Možná že ji miloval
Snad měl ji rád
Líbil se jí víc než já
Jenže cestu zpátky
Nikdy nechtěl znát
Těžký úděl je být sám
Trápení a svízel
Dal ti pouze mámo
Dětskou náruč, žádný klam
Marika, Marika
Má vlásky roztoulané
Večer, když vítr vane
Víš proč
Marika, Marika
Má horké dlaně
V očích ji oheň plane.

První krátká slůvka
Zná teď její syn
Kdo jí mohl více dát
Nejkrásnější úděl
Potkal její stín
Kdo ji může mít víc rád
Tobě táto zbývá
Z lásky prázdnota a bláto
Ze všech jistot jedno snad
Už víš proč
Marika, Marika
Má v srdci křídla ptáčků
Letících do obláčků
Víš proč
Marika, Marika
Zná touhu dětských vláčků
Ale život má někdy plno háčků
Víš proč.
Marika, Marika
Marika, Marika.

Marika

Son visage est blanc
Un sourire amer autour de sa bouche
Le soleil se couche dans ses yeux
Elle tient un souhait dans ses mains
Et elle ne veut pas que le bonheur en pousse
Même le jour est comme un rêve et le rêve semble
Minuit est un ami
Qui s'en va au loin le matin
Les pleurs ne la consolent pas, pourquoi ne peut-elle pas dormir
Marika, Marika
Elle a des joues de diamant
Le soleil la chouchoute tendrement
Tu sais pourquoi
Marika, Marika
Elle a des paupières de pétales de rose
Douce comme une rivière de montagne
Tu sais pourquoi.

Peut-être l'aimait-il
Peut-être l'aimait-il
Il lui plaisait plus que moi
Mais le chemin du retour
Il ne voulait jamais le connaître
Le lourd destin d'être seul
Le chagrin et la misère
Tu n'as donné que cela, maman
Un berceau d'enfant, pas de tromperie
Marika, Marika
Elle a des cheveux ébouriffés
Le soir, quand le vent souffle
Tu sais pourquoi
Marika, Marika
Elle a des mains chaudes
Le feu brûle dans ses yeux.

Les premiers petits mots
Son fils les connaît maintenant
Qui pouvait lui donner plus
Le plus beau destin
Son ombre l'a rencontrée
Qui peut l'aimer plus
Il te reste, papa
Le vide et la boue de l'amour
De toutes les certitudes, une seule peut-être
Tu sais maintenant pourquoi
Marika, Marika
Elle a des ailes d'oiseaux dans son cœur
Volant vers les nuages
Tu sais pourquoi
Marika, Marika
Elle connaît le désir des petits trains
Mais la vie a parfois beaucoup d'hameçons
Tu sais pourquoi.
Marika, Marika
Marika, Marika.