Střapatá, Nohatá - Marie Rottrová translation in German

Střapatá, Nohatá

Střapatá, nohatá holka
Vždycky na mě z fotek starých kouká,
Až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá,
Tohle přece nemůžu být já.

Oči jako dva koláče s medem,
Jenže vždycky vidíš sotva jeden.
Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá,
Tohle přece nemůžu být já,
Tohle přece nemůžu být já.

Protože já, jak se znám
Z lesklých hladin řek,
Jsem chladný stín, jsem hojný lék,
A když mi vlasy vítr rozcuchá,
Popadne mě divná předtucha, že ta

Střapatá, nohatá holka
Co se na mě z fotek starých kouká,
Až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá,
Tohle přece nemůžu být já.

Oči jako dva koláče s medem,
Jenže vždycky vidíš sotva jeden.
Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá,
Tahle holka budu asi já
Tahle holka budu asi já.

Protože já, jak se znám
Z lesklých hladin řek,
Jsem chladný stín, jsem hojivý lék,
A když mi vlasy vítr rozcuchá,
Popadne mě divná předtucha, že ta

Střapatá, nohatá holka
Co se na mě z fotek starých kouká
Až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá,
Tohle přece nemůžu být já.

Oči jako dva koláče s medem,
Jenže vždycky vidíš sotva jeden.
Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá,
Tahle holka budu asi já
Tahle holka budu asi já.

Strubbelig, Langbeinig

Das strubbelige, langbeinige Mädchen
Schaut mich immer von alten Fotos an,
Sodass ich laut sage, obwohl ich wortkarg bin,
Das kann doch nicht ich sein.

Augen wie zwei Honigkuchen,
Aber man sieht immer kaum eines.
Hat Angst im Dunkeln, steht nicht still, plant immer etwas,
Das kann doch nicht ich sein,
Das kann doch nicht ich sein.

Denn ich, wie ich mich kenne
Von den spiegelnden Oberflächen der Flüsse,
Bin ein kühler Schatten, bin ein reiches Heilmittel,
Und wenn der Wind mein Haar zerzaust,
Überkommt mich eine seltsame Ahnung, dass das

Strubbelige, langbeinige Mädchen
Das mich von alten Fotos anschaut,
Sodass ich laut sage, obwohl ich wortkarg bin,
Das kann doch nicht ich sein.

Augen wie zwei Honigkuchen,
Aber man sieht immer kaum eines.
Hat Angst im Dunkeln, steht nicht still, plant immer etwas,
Dieses Mädchen bin wohl ich
Dieses Mädchen bin wohl ich.

Denn ich, wie ich mich kenne
Von den spiegelnden Oberflächen der Flüsse,
Bin ein kühler Schatten, bin ein heilender Balsam,
Und wenn der Wind mein Haar zerzaust,
Überkommt mich eine seltsame Ahnung, dass das

Strubbelige, langbeinige Mädchen
Das mich von alten Fotos anschaut
Sodass ich laut sage, obwohl ich wortkarg bin,
Das kann doch nicht ich sein.

Augen wie zwei Honigkuchen,
Aber man sieht immer kaum eines.
Hat Angst im Dunkeln, steht nicht still, plant immer etwas,
Dieses Mädchen bin wohl ich
Dieses Mädchen bin wohl ich.