Už Nikdy - Marpo translation in German

Už Nikdy

Kdy otevřeš ráno oči, aniž by jsi vůbec tušil,
Co tě během dneška všechno čeká,
Kdy se potkáš se svým tátou ve dveřích
A tam mu řekneš: "Dneska večer se ti ozvu, ok?"
Kdy zvedneš podělanej phone call, kde se dozvíš,
že mu v životě už nikdy nezavoláš,
Kdy se vše otočí naruby a ty máš prostě pocit,
že tohleto jen tak nerozdejcháš.

Tak to je život,
Buď se s tím popereš nebo to vzdáš,
Buď tě to zničí nebo něco dá,
A co tě nezabije může zabít kolem tebe,
Jiný pak čekaj, že se po tejdnu zas cejtíš skvěle,
Je to horská dráha emocí,
Zkurvenej kolotoč těch vyjebanejch nemocí
A lidi projdou kolem tebe a ty pochopíš,
že s tebou ten smutek v sobě už vůbec nikdo nenosí.

Kdy máš další dítě na cestě a denně myslíš na to, že ho táta nikdy neuvidí,
Kdy se tě Emma ptá, kdy se vrátí děda Lála a ty víš, že už se nikdy neobjeví,
Kdy vidíš mámu bloudit po baráku, kde jsme žili šťastně a teď tam skoro nevydrží,
Kdy se sám sebe ptáš, jestli táta vidí tvoji snahu, kterou zbytek nikdy nedocení,
Když ztratíš víru i v to poslední, v to co jsi věřil a tu křivdu v sobě nikdy neproměníš,
Kdy v noci sleduješ ten stín, furt si říkáš: "kdyby tohle, kdyby tamto" hledáš zdůvodnění,
Kdy koukáš na kytary, co se pod jeho rukama už nikdy zase nerozezní,
Kdy mluvíš sám na prázdný křeslo před sebou a dobře víš, že už ti táta nikdy neodpoví.

Tak to je život,
A buď to dáš nebo si dá tebe,
Někdy peklo, někdy zase nebe,
Někdy klid, někdy hrozně klepe,
Tak tam nestůj takhle blbě a otevři dveře.

Nie Wieder

Wenn du morgens die Augen öffnest, ohne überhaupt zu ahnen,
Was dich heute alles erwartet,
Wenn du deinen Vater an der Tür triffst
Und ihm dort sagst: "Ich melde mich heute Abend bei dir, ok?"
Wenn du den verdammten Anruf annimmst, bei dem du erfährst,
dass du ihn im Leben nie wieder anrufen wirst,
Wenn sich alles auf den Kopf stellt und du einfach das Gefühl hast,
dass du das nicht einfach so wegsteckst.

So ist das Leben,
Entweder du kämpfst dagegen an oder du gibst auf,
Entweder es zerstört dich oder es gibt dir etwas,
Und was dich nicht umbringt, kann die um dich herum töten,
Andere erwarten dann, dass du dich nach einer Woche wieder großartig fühlst,
Es ist eine Achterbahn der Gefühle,
Ein beschissenes Karussell dieser beschissenen Krankheiten
Und die Leute gehen an dir vorbei und du verstehst,
dass niemand außer dir diese Trauer mehr in sich trägt.

Wenn du ein weiteres Kind erwartest und täglich daran denkst, dass Papa es nie sehen wird,
Wenn Emma dich fragt, wann Opa Lála zurückkommt, und du weißt, dass er nie wieder auftauchen wird,
Wenn du Mama durch das Haus irren siehst, wo wir glücklich gelebt haben, und sie es jetzt dort kaum aushält,
Wenn du dich selbst fragst, ob Papa deine Bemühungen sieht, die der Rest nie zu schätzen wissen wird,
Wenn du den Glauben selbst an das Letzte verlierst, an das, woran du geglaubt hast, und du dieses Unrecht in dir niemals umwandeln wirst,
Wenn du nachts diesen Schatten beobachtest, dir ständig sagst: "wenn dies, wenn das", nach einer Rechtfertigung suchst,
Wenn du auf die Gitarren schaust, die unter seinen Händen nie wieder erklingen werden,
Wenn du allein zu dem leeren Sessel vor dir sprichst und genau weißt, dass Papa dir nie wieder antworten wird.

So ist das Leben,
Und entweder du schaffst es, oder es schafft dich,
Manchmal Hölle, manchmal wieder Himmel,
Manchmal Ruhe, manchmal klopft es furchtbar,
Also steh nicht so dumm da und öffne die Tür.