Prodavac iluzi - Acoustic version 2007 - Martin Maxa translation in German

Prodavac iluzi - Acoustic version 2007

Mluví se o tom, že přichází čas velkých změn
O tom, že pomalu vchází už do dveří
Prý i ten nebožtík, co nechce jít z kola ven
Už zítra se ještě rád zbaví svých otěží

Možná bílej frak už si navléká funebrák
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží

že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí
Celá ta sláva nebude nic než jen trik
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací

Jen co se dav pozůstalých přestane konečně cpát
A pod zármutkem stoly přestanou se prohýbat
První nesmělý pochyby začnou se k povrchu drát
Jestli vůbec tu je ten, kdo chtěl by v tom škváru hrát

Možná bílej frak už si navléká funebrák
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží

že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí
Celá ta sláva nebude nic než jen trik
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací

Verkäufer von Illusionen - Akustische Version 2007

Man spricht davon, dass die Zeit großer Veränderungen kommt
Davon, dass sie langsam schon zur Tür hereinkommt
Angeblich auch der Verstorbene, der nicht aus dem Kreis [des Lebens] treten will
Wird schon morgen gerne seine Zügel ablegen

Vielleicht zieht der Bestatter schon den weißen Frack an
Vielleicht malt er sich schon mit Schminke ein Lächeln ins Gesicht
Vielleicht fängt die Trauerkapelle an, fröhlich zu spielen
Bevor sich der findet, dem die Angst die Beine lähmt

Dass mit großem Ruhm auf der Bühne nichts sein wird
Und im Saal die enttäuschte Menge kaum vor Staunen verstummen wird
Der ganze Ruhm wird nichts als ein Trick sein
Die ganze billige Vorstellung wird kaum Beifall ernten

Sobald die Menge der Hinterbliebenen endlich aufhört, sich vollzustopfen
Und die Tische unter der Trauer (Last) aufhören, sich zu biegen
Die ersten schüchternen Zweifel beginnen, an die Oberfläche zu dringen
Ob überhaupt derjenige da ist, der in diesem Schund spielen wollte

Vielleicht zieht der Bestatter schon den weißen Frack an
Vielleicht malt er sich schon mit Schminke ein Lächeln ins Gesicht
Vielleicht fängt die Trauerkapelle an, fröhlich zu spielen
Bevor sich der findet, dem die Angst die Beine lähmt

Dass mit großem Ruhm auf der Bühne nichts sein wird
Und im Saal die enttäuschte Menge kaum vor Staunen verstummen wird
Der ganze Ruhm wird nichts als ein Trick sein
Die ganze billige Vorstellung wird kaum Beifall ernten