Nejkrásnější déšť (Ciagle pada) - Petr Rezek translation in German

Nejkrásnější déšť (Ciagle pada)

Prší krásně,
Nebe změnilo se v konev plnou vláhy,
Všechny trable vedra pozbývají váhy,
Každá kapka je jak jedno slůvko básně.

Všem záhy líp se dýchá,
Všechno kolem oči prostře si a září,
Rázem poznají se poctivci i lháři,
Kdo se naparuje, tomu zmokne pýcha.

Už máš mokré vlásky,
Jedna kapka z čela po nose ti stéká,
Mokrá blůzička ti siluetu svléká,
řekni, zkrásněla jsi z deště nebo z lásky?

Ten déšť byl tak náhlý,
že jsem sotva stačil pomyslet si pouze,
že tě políbím, a že to bude dlouze,
Když jsme odhodlaně k sobě dlaně vztáhli.

Vstříc touze. Mám tě ráda,
Tos mi prvně řekla, já byl jako v ráji
A v tom začlo pršet, všechno bylo v háji,
To si přece člověk jenom jednou střádá.

Když má jí, když má chvíli,
Když se padající hvězda změní v ústa
Akdyž se ti řekne: probuď se a zůstaň.
V tom si přijde déšť a ještě k tomu sílí.

A vzrůstá. Sen se hroutí.
Teď se začneš asi po deštníku shánět,
Nemáš zapotřebí průduškový zánět,
Proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí.

Být Máchou, aspoň básně
Psal bych o tom, jak mi smutkem srdce vzdouváš
A v tom vidím tě jak střevíčky si zouváš,
Bosá v kalužích mi říkáš: prší krásně.

Proč couváš? Prší krásně,
Lesy mají řasy z mlhavého dýmu,
A my zítra asi budeme mít rýmu
A ty místo vlasů promočené třásně.

A-há, prší krásně,
My se pod pláštěnkou nebudeme skrývat,
V tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat,
Každá kapka je jak jedno slůvko básně, náš déšť.

Der schönste Regen (Ciagle pada)

Es regnet schön,
Der Himmel wurde zu einer Kanne voller Nässe,
Alle Sorgen der Hitze verlieren an Gewicht,
Jeder Tropfen ist wie ein kleines Wort eines Gedichts.

Allen atmet es sich bald leichter,
Alles ringsum erfreut die Augen und strahlt,
Plötzlich erkennt man die Ehrlichen und die Lügner,
Wer sich aufplustert, dessen Stolz wird nass.

Schon hast du nasse Härchen,
Ein Tropfen von der Stirn rinnt dir über die Nase,
Die nasse Bluse entkleidet deine Silhouette,
Sag, bist du vom Regen schöner geworden oder von der Liebe?

Dieser Regen kam so plötzlich,
dass ich kaum Zeit hatte, nur daran zu denken,
dass ich dich küssen werde, und dass es lange sein wird,
Als wir entschlossen die Hände zueinander ausstreckten.

Der Sehnsucht entgegen. "Ich hab dich lieb",
Das hast du mir zum ersten Mal gesagt, ich war wie im Paradies
Und da fing es an zu regnen, alles war dahin,
Das sammelt man doch nur einmal im Leben.

Wenn man sie hat, wenn man den Augenblick hat,
Wenn sich eine Sternschnuppe in einen Mund verwandelt
Und wenn dir gesagt wird: Wach auf und bleib.
Da kommt der Regen und wird auch noch stärker.

Und er nimmt zu. Der Traum zerbricht.
Jetzt wirst du dich wohl nach einem Regenschirm umsehen,
Du brauchst ja keine Bronchitis,
Deshalb läufst du mir weg, und das betrübt mich.

Wäre ich Mácha, würde ich wenigstens Gedichte schreiben
darüber, wie du mein Herz vor Kummer anschwellen lässt
Und da sehe ich dich, wie du deine Schuhe ausziehst,
Barfuß in den Pfützen sagst du mir: Es regnet schön.

Warum weichst du zurück? Es regnet schön,
Die Wälder haben Wimpern aus nebligem Dunst,
Und wir werden morgen wohl Schnupfen haben
Und du hast statt Haaren durchnässte Fransen.

A-ha, es regnet schön,
Wir werden uns nicht unter dem Regenmantel verstecken,
In diesem schönsten Regen will ich dich küssen,
Jeder Tropfen ist wie ein kleines Wort eines Gedichts, unser Regen.