Rixum pix - Raduza translation in German

Rixum pix

Co ještě přijde, ach, co mě ještě čeká
Co mi osud ještě na hřbet naloží
Když projdu vsí, každej pes na mě štěká
Spáči se buděj ze sna, vrtěj na ložích

Dřív jsem se ptávala, proč svoje věrný stíháš
A nejvíc ty, nad něž není věrnějších
Teď si myslím, že nás jako růže stříháš
Zbavuješ zplanělých poupat včerejších

Možná mi kabát vztekem příliš načich
A moje boty nikdy neviděly vix, ba jó
Až přijdu domů, tak se zeptám našich
Proč mě to nutí pořád klít,jó, rixum pix

Život mě taví ve vysokejch pecích
A jak ta ocel vyjdu pevně kalená
Ani smrt nesrazí mě k zemi, přeci
Jen k modlitbě dals mi kolena

Možná mi kabát vztekem příliš načich
A moje boty nikdy neviděly vix, ba jó
Až přijdu domů, tak se zeptám našich
Proč mě to nutí pořád klít,jó, rixum pix

Možná mi kabát vztekem příliš načich
A moje boty nikdy neviděly vix, ba jó
Až přijdu domů, tak se zeptám našich
Proč mě to nutí pořád klít,jó, rixum pix

A tak se vztekám, kaju, rouhám, klamu
Okouším ze ctností i z neřestí
Hora touhy, s níž jsem přivázaná k lanu
Ta příčinou byla všech mých neštěstí

Rixum pix

Was noch kommt, ach, was erwartet mich noch
Was das Schicksal mir noch auf den Rücken laden wird
Wenn ich durchs Dorf gehe, bellt mich jeder Hund an
Schläfer erwachen aus dem Traum, wälzen sich in den Betten

Früher habe ich gefragt, warum du deine Treuen verfolgst
Und am meisten die, die treuer sind als alle anderen
Jetzt denke ich, du beschneidest uns wie Rosen
Befreist uns von den wilden Knospen der Vergangenheit

Vielleicht riecht mein Mantel zu sehr nach Wut
Und meine Schuhe haben nie Vix gesehen, oh ja
Wenn ich nach Hause komme, frage ich unsere Eltern
Warum es mich immer noch fluchen lässt, ja, rixum pix

Das Leben schmilzt mich in hohen Öfen
Und wie der Stahl komme ich hart geschmiedet heraus
Nicht einmal der Tod wird mich zu Boden zwingen
Nur zum Gebet gabst du mir die Knie

Vielleicht riecht mein Mantel zu sehr nach Wut
Und meine Schuhe haben nie Vix gesehen, oh ja
Wenn ich nach Hause komme, frage ich unsere Eltern
Warum es mich immer noch fluchen lässt, ja, rixum pix

Vielleicht riecht mein Mantel zu sehr nach Wut
Und meine Schuhe haben nie Vix gesehen, oh ja
Wenn ich nach Hause komme, frage ich unsere Eltern
Warum es mich immer noch fluchen lässt, ja, rixum pix

Und so tobe ich, bereue, lästere, täusche
Koste von Tugenden wie von Lastern
Der Berg der Sehnsucht, an den ich mit einem Seil gebunden bin
Er war die Ursache all meines Unglücks