Chybíš Mi (Live) - Tomáš Klus translation in German

Chybíš Mi (Live)

Na malý posteli, ukojen koitem,
Po nočním veselí ještě pořád vidím dvojitě,
Ale v tvým ranním útěku střízlivím bolestně.
V posledním doteku zůstal jsem uvězněn.
Ospalý šašek, já, dítě na věčnost.
Z nákupních tašek tahalas' upřímnost
A zbylý city, ukrytý po kapsách.
Jsem já a jsi ty, a oba máme strach
Z toho, že co je, ve skutečnosti není
A že bez boje se láska necení.
Že jsme jen dvě nádoby bez dna
A že se má duše s tvou duší nezná.

Chybíš mi, chybíš mi,
čemu se divíš?
Chybíš mi, chybíš mi,
Už zase mizíš.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Poprvé společně, poslední dobou,
Mlčíme zbytečně, když je to v obou
Tak silný, jak říkáš,
Tak silný, jak si přeju,
Když se k ránu oblíkáš
A já se tomu směju,
Ale mám toho dost,
Všech svých sebeklamů,
Vstanu dřív, jako host se do tvý hlavy nedostanu.
Osude vylez a pojď se se mnou rvát.
Tisíckrát musíš vstát,
Než pochopíš,
Mám tě ve všech svých písních,
V modlitbách před spaním,
Pojď se mnou projít opilá svítáním,
Slibme si to, co si neslibují jiní,
Poprvé v životě k člověku přímí.

Chybíš mi, chybíš mi,
čemu se divíš?
Chybíš mi, chybíš mi,
Už zase mizíš.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Zase se sejdem skrytí v opilosti kyslých vín,
Bezmocní z toho, jak nevíme, co s tím.
Spleteni projdem půlnočním městem,
Zmateným duším se nabídnem s gestem
života znalých, ale v skutečnosti malých lží.
Našla jsi místo mezi duší a srdcem
A já slepě s bílou holí,
Nesmělý k čemukoli
Dotýkám se tě
Společně s tmou,
Když usínáš pode mnou.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,
Aby znala opravdový milování.
Příliš krásná na to,
Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Du fehlst mir (Live)

Auf einem kleinen Bett, befriedigt vom Koitus,
Nach nächtlicher Fröhlichkeit sehe ich immer noch doppelt,
Aber bei deiner morgendlichen Flucht werde ich schmerzhaft nüchtern.
In der letzten Berührung blieb ich gefangen.
Ein schläfriger Narr, ich, ein Kind für die Ewigkeit.
Aus Einkaufstaschen zogst du Aufrichtigkeit
Und die restlichen Gefühle, versteckt in den Taschen.
Ich bin ich und du bist du, und wir beide haben Angst
Davor, dass das, was ist, in Wirklichkeit nicht ist
Und dass Liebe ohne Kampf nicht geschätzt wird.
Dass wir nur zwei Gefäße ohne Boden sind
Und dass meine Seele deine Seele nicht kennt.

Du fehlst mir, du fehlst mir,
worüber wunderst du dich?
Du fehlst mir, du fehlst mir,
Schon wieder verschwindest du.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.

Zum ersten Mal zusammen, in letzter Zeit,
Schweigen wir unnötig, wenn es in uns beiden
So stark ist, wie du sagst,
So stark, wie ich es mir wünsche,
Wenn du dich zum Morgen hin anziehst
Und ich darüber lache,
Aber ich habe genug davon,
All meiner Selbsttäuschungen,
Ich stehe früher auf, als Gast komme ich nicht in deinen Kopf hinein.
Schicksal, komm heraus und raufe dich mit mir.
Tausendmal musst du aufstehen,
Bevor du verstehst,
Ich habe dich in all meinen Liedern,
In den Gebeten vor dem Schlafengehen,
Komm, geh mit mir betrunken durch die Morgendämmerung,
Versprechen wir uns das, was sich andere nicht versprechen,
Zum ersten Mal im Leben aufrichtig zueinander.

Du fehlst mir, du fehlst mir,
worüber wunderst du dich?
Du fehlst mir, du fehlst mir,
Schon wieder verschwindest du.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.

Wieder treffen wir uns, verborgen in der Trunkenheit saurer Weine,
Machtlos darüber, dass wir nicht wissen, was wir damit tun sollen.
Verschlungen gehen wir durch die mitternächtliche Stadt,
Verwirrten Seelen bieten wir uns an mit einer Geste
der Lebenskundigen, aber in Wirklichkeit kleiner Lügen.
Du hast einen Platz gefunden zwischen Seele und Herz
Und ich, blind, mit einem weißen Stock,
Schüchtern zu allem
Berühre ich dich
Zusammen mit der Dunkelheit,
Wenn du unter mir einschläfst.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.

Zu schön dafür,
Um wahre Liebe zu kennen.
Zu schön dafür,
Um auf meinen feuchten Handflächen zu welken.