Patrick - Václav Neckář translation in German

Patrick

Dlouhej Patrick a jeho malinkej syn
Vstávají denně časně ráno.
Zdraví slunce a pozdraví trávu
A všechno ostatní je jim dáno.
Nezamykaj, nemaj dveře,
Jen se ráno zvednou a jdou dál.

Patrick má modrej telefon,
Kterej nikdy nezazvoní,
Celej den u něj sedává,
Čeká, poslouchá, hlavu kloní.
Potichounku do něj brouká,
Dokola si stále zpívá
Svou, svou, píseň svou.

Hej, ty tam, poslouchej,
Hej, ty tam, poslouchej,
Hej, ty tam, poslouchej.
Já chci tam, kam mraky se teď řítí,
Tam, kde řeka se do moře vlévá,
Hej, ty tam, poslouchej.

Patrick říká: auto, synku,
To jen železnej motýl,
Nechytej ho, ještě nenašel se ten,
Kdo by ho zkrotil.
Porazí tě, zabije tě
A pak klidně tiše uletí.

Nejlíp je ti v měkký trávě
V chladným stínu stromů
V kteroukoliv pak stranu půjdem
Půjdem jen směrem domů
Pak vzal Patrick telefon
A do sluchátka mlčel píseň
Svou, svou, píseň svou

Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Já chci tam, kam mraky se teď řítí
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Hej, ty tam, poslouchej

Z bílých zdí jde strach
Plášť a bílý práh
Křídla, který máš
Marně rozpínáš

Doktor řek: Patricku, auta jsou auta
Tvůj telefon není zapojen
V moderní společnosti každý má dům
A s výchovou syna nejsem spokojen
Blázen Patrick teď naposledy sedí
A do dlaní nikomu telefonuje
Píseň svou, svou, píseň svou

Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Já chci tam, kam mraky se teď řítí
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Tam, kde řeka se do moře vlévá
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej
Hej, ty tam, poslouchej

Dlouhý týdny jdou
Jen tak náhodou
Přísný přesný čas
Kráčí kolem nás

Jen sem tam zvoní
Můj žlutý telefon
A nikdo tam

Patrick

Der lange Patrick und sein kleiner Sohn
Stehen täglich früh am Morgen auf.
Grüßen die Sonne und grüßen das Gras
Und alles andere ist ihnen gegeben.
Sie schließen nicht ab, haben keine Tür,
Stehen morgens nur auf und gehen weiter.

Patrick hat ein blaues Telefon,
Das niemals klingeln wird,
Den ganzen Tag sitzt er dabei,
Wartet, lauscht, neigt den Kopf.
Ganz leise summt er hinein,
Singt immer wieder im Kreis
Sein, sein, sein Lied.

Hey, du da, hör zu,
Hey, du da, hör zu,
Hey, du da, hör zu.
Ich will dorthin, wohin die Wolken jetzt rasen,
Dorthin, wo der Fluss ins Meer mündet,
Hey, du da, hör zu.

Patrick sagt: Ein Auto, Söhnchen,
Das ist nur ein eiserner Schmetterling,
Fang ihn nicht, es hat sich noch keiner gefunden,
Der ihn zähmen könnte.
Er wird dich niederschlagen, dich töten
Und dann fliegt er ruhig und leise davon.

Am besten geht es dir im weichen Gras
Im kühlen Schatten der Bäume
In welche Richtung wir dann auch gehen,
Gehen wir nur nach Hause.
Dann nahm Patrick das Telefon
Und schwieg das Lied in den Hörer
Sein, sein, sein Lied

Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Ich will dorthin, wohin die Wolken jetzt rasen
Dorthin, wo der Fluss ins Meer mündet
Hey, du da, hör zu

Von weißen Wänden geht Angst aus
Mantel und weiße Schwelle
Die Flügel, die du hast
Breitest du vergeblich aus

Der Arzt sagte: Patrick, Autos sind Autos
Dein Telefon ist nicht angeschlossen
In der modernen Gesellschaft hat jeder ein Haus
Und mit der Erziehung deines Sohnes bin ich nicht zufrieden
Der verrückte Patrick sitzt nun zum letzten Mal
Und telefoniert in seine Hände zu niemandem
Sein Lied, sein, sein Lied

Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Ich will dorthin, wohin die Wolken jetzt rasen
Dorthin, wo der Fluss ins Meer mündet
Dorthin, wo der Fluss ins Meer mündet
Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu
Hey, du da, hör zu

Lange Wochen vergehen
Nur so zufällig
Die strenge, genaue Zeit
Schreitet um uns herum

Nur ab und zu klingelt
Mein gelbes Telefon
Und niemand ist dran