Poupátko - Václav Neckář translation in German

Poupátko

Poupátko, co teď lístky tvé dělají
Ranní déšť se dozví již, jak rozvíjíš se potají
Poupátko, copak zítra nám přichystáš
Předvídám tvou budoucnost, je pěkná dost i nejistá
Budeš růže stolistá

Všichni tě zatouží mít ve své váze
Růže utržená odkvete snáze
Dál musíš jen pro mě
V zahradě náramně kvést

Když tak tě věnuji nádherné dívce
Co tu pochoduje jak na přehlídce
Hrozně se podobá poupatům
Tak na ni zavolám hned

Poupátko, snad už ústa tvá líbají
Ranní déšť se dozví již, jak rozvíjíš se potají
Poupátko, copak zítra nám přichystáš
Předvídám tvou budoucnost, je pěkná dost i nejistá
Budeš růže stolistá

Všichni tě zatouží mít ve svém domě
Žena uvězněná už není pro mě
Můj kvítku rozvitý, kéž bych byl letitý víc
Pak bych ti vysadil růžové lány
Růže, tvoje družky, žily by s námi
Všem našim dětem a poupatům
Snášel bych na rukou svět

Poupátko, co teď lístky tvé dělají
Ranní déšť se dozví již, jak rozvíjíš se potají.

Knospe

Knospe, was machen deine Blätter jetzt wohl
Der Morgenregen wird schon erfahren, wie du dich heimlich entfaltest
Knospe, was wirst du uns morgen wohl bereiten
Ich ahne deine Zukunft, sie ist schön genug und auch ungewiss
Du wirst eine hundertblättrige Rose sein

Alle werden sich danach sehnen, dich in ihrer Vase zu haben
Eine gepflückte Rose verblüht leichter
Weiter musst du nur für mich
im Garten prächtig blühen

Wenn ich dich also einem wunderschönen Mädchen schenke
Das hier wie auf einer Modenschau einhergeht
Sie ähnelt den Knospen schrecklich
Also rufe ich sie sogleich

Knospe, vielleicht küssen deine Lippen schon
Der Morgenregen wird schon erfahren, wie du dich heimlich entfaltest
Knospe, was wirst du uns morgen wohl bereiten
Ich ahne deine Zukunft, sie ist schön genug und auch ungewiss
Du wirst eine hundertblättrige Rose sein

Alle werden sich danach sehnen, dich in ihrem Haus zu haben
Eine eingesperrte Frau ist nichts mehr für mich
Meine erblühte Blume, wär' ich doch älter
Dann würde ich dir Rosenfelder pflanzen
Rosen, deine Gefährtinnen, würden mit uns leben
All unseren Kindern und Knospen
würde ich die Welt auf Händen tragen

Knospe, was machen deine Blätter jetzt wohl
Der Morgenregen wird schon erfahren, wie du dich heimlich entfaltest.