Suzanne - Václav Neckář translation in German

Suzanne

Suzanne místo má,
Je skryté blízko břehu
Sedí tam a proudy zná
A Ty závidíš tu něhu

I když víš, že pouze blázen
Má dost sil nést vločku sněhu
A když svírá vítr v dlaních,
Tak chce dát nebi duhu

A Ty neumíš to říci,
Jak se její lásky zříci
Víc už nemáš a jsi prázdný,
Ona říká: "chyť mi mlhu
Z jejích vláken spleť tu touhu"

A Ty náhle staneš v běhu
Poznáš svět je ve vás dvou
A Ty náhle věříš světu,
Dokud dál Tvé tělo plní myslí svou

Pan Ježíš byl jen lodník
Mořem šel měl suchou nohu
Pak se dlouho na svět díval
Ze své věže v divném slohu

A sám poznal se smutkem
Utopeným nepomohu
Řekl: " lidé budou mořem plout"
A myslel tím jen slzy

A on sám to poznal brzy -
Nechal nám jen pár slov ryzích
Neolidstvím lidství zničen
On zved' nás přesto všechny kousek výš

A Ty náhle staneš v běhu,
Poznáš svět je ve vás dvou
A Ty náhle věříš sobě
Dokud On Tvé tělo plní myslí svou

Teď Suzanne dá Ti dlaň
Ve své skrýši blízko břehu
Právě obléká ji řeka
Ve svou nekonečnou něhu

A jak slunce stéká s nebe,
Tisíc velkých kapek medu
Jimi zlátne celý kraj
A lodě plují do přístavů

Vidím spoustu lidí tančit,
Vidím zlaté děti ráno
Jak nám chrání naši lásku,
Jak ji chrání jednou provždy
Oh Suzanne v Tvých očích

A Ty náhle staneš v běhu,
Poznáš svět je ve vás dvou
A Ty náhle věříš v lásku,
Dokud ta Tvé tělo plní myslí svou

Suzanne

Suzanne hat einen Ort,
er ist versteckt nah am Ufer,
sie sitzt dort und kennt die Strömungen,
und du beneidest diese Zärtlichkeit.

Obwohl du weißt, dass nur ein Narr
genug Kraft hat, eine Schneeflocke zu tragen,
und wenn er den Wind in seinen Händen hält,
dann will er dem Himmel einen Regenbogen geben.

Und du kannst es nicht sagen,
wie du ihrer Liebe entsagen sollst,
du hast nichts mehr und bist leer,
sie sagt: "Fang mir den Nebel,
aus seinen Fäden spinne die Sehnsucht."

Und du bleibst plötzlich stehen,
erkennst, die Welt ist in euch beiden,
und du glaubst plötzlich an die Welt,
solange sie deinen Körper mit ihrem Geist erfüllt.

Herr Jesus war nur ein Schiffer,
er ging übers Meer mit trockenen Füßen,
dann schaute er lange auf die Welt
von seinem Turm in seltsamer Strophe.

Und er erkannte selbst mit Trauer,
den Ertrunkenen kann ich nicht helfen,
er sagte: "Die Menschen werden über das Meer fahren"
und meinte damit nur Tränen.

Und er selbst erkannte es bald -
er ließ uns nur ein paar reine Worte,
durch Unmenschlichkeit die Menschlichkeit zerstört,
er hob uns dennoch alle ein Stück höher.

Und du bleibst plötzlich stehen,
erkennst, die Welt ist in euch beiden,
und du glaubst plötzlich an dich selbst,
solange Er deinen Körper mit seinem Geist erfüllt.

Jetzt gibt Suzanne dir die Hand
in ihrem Versteck nah am Ufer,
gerade kleidet sie der Fluss
in seine unendliche Zärtlichkeit.

Und wie die Sonne vom Himmel fließt,
tausend große Tropfen Honig,
mit ihnen vergoldet sich das ganze Land
und Schiffe fahren in die Häfen.

Ich sehe viele Menschen tanzen,
ich sehe goldene Kinder am Morgen,
wie sie unsere Liebe beschützen,
wie sie sie für immer beschützen,
Oh Suzanne, in deinen Augen.

Und du bleibst plötzlich stehen,
erkennst, die Welt ist in euch beiden,
und du glaubst plötzlich an die Liebe,
solange sie deinen Körper mit ihrem Geist erfüllt.