Ráno Ve Dveřích Armády Spásy - Ales Brichta traduction en allemand

Ráno Ve Dveřích Armády Spásy

Šedý, zarostlý hlavy
vzduchem táhne rum
a ve dveřích armády spásy
stojí, kdo věřil snům

Kalný tupý ráno
muzikál zívacích hodin
zní rachot kontejnerů
štěkot pár hladovejch psů

Kdo ví, co nám teď schází
o čem sníme, kam to jdem
Kdo ví, co nám teš schází
o čem sníme, kam to jdem

Dým z cigára si splétá
svý city do pár kroužků
poslední pomazání
funebrák truhlu ti stlouká

Zas děti volaj tátu
z okna za studenou zdí
neví jak jim máma říct
že už se nevrátí

Pláč je slyšet z dálky
zoufalej a ztrápenej
závěť tam přečítá
smutná láska na prodej

Žebrák jde za svou prací
o zeď hůl si opírá
na kabát pak vážně
připíná metál z války

Trosky, blázni
ty můry mezi náma
stovky, jsou jich stovky
co v ráji hledaj místo

Z velkejch vrat
chlapi, z noční jdou spát
dál z komínů se snáší
divná vůně, černej prach

Lokál zved svý ceny
není zač, zapít žalem
a síra v mešním víně
je ďáblův autogram

Ten divnej čas krev vysává
svý drápy zatíná
hlídá posedlej
svíravej hlad prázdnejch duší

Dá Ti dárek z cesty poslední
pár zvadlejch kytek z hrobů
a hlásí novej den
kdy všichni zůstanem snad stejní
před Bohem

Kdo ví, co nám teď schází,
o čem sníme, kam to jdem
Kdo ví, co nám teď schází,
o čem sníme, kam to jdem
Kdo ví, co nám teď schází
o čem sníme, kam to jdem
Kdo ví, co nám teď schází,
o čem sníme, kam to jdem

Morgen in der Tür der Heilsarmee

Graue, verwahrloste Köpfe
Rum durchdringt die Luft
und vor der Tür der Heilsarmee
stehen sie, die an Träume glaubten

Trüber, stumpfer Morgen
Musik gähnender Uhren
dröhnt Geratter von Containern
bellt paar hungriger Hunde

Wer weiß, was uns jetzt fehlt
wovon wir träumen, wohin wir gehen
Wer weiß, was uns jetzt fehlt
wovon wir träumen, wohin wir gehen

Zigarettenrauch flicht seine
Gefühle zu Ringen zusammen
letzte Ölung
schlägt der Sargtischler deinen Sarg

Schon rufen Kinder nach Papa
vom Fenster hinter kalten Mauern
weiß Mutter nicht wie sagen
dass er nicht heimkehren wird

Weinen hört man fern
verzweifelt und gequält
das Testament wird vorgelesen
traurige Liebe feilgeboten

Der Bettler geht zur Arbeit
stützt seinen Stock an der Wand
heftet ernsthaft auf den Mantel
Kriegsorden vom Weltkrieg

Ruinen, Verrückte
diese Motten unter uns
Hunderte, es sind Hunderte
die im Paradies Platz suchen

Aus großen Toren
gehen die Männer vom Nachtdienst schlafen
senkt sich weiter von Schloten
seltsam Geruch, schwarzer Staub

Die Kneipe hebt die Preise
nichts dabei, Kummer ertränken
und Schwefel im Messwein
ist des Teufels Autogramm

Die seltsame Zeit saugt Blut aus
schlüpft seine Krallen ein
bewacht besessen den
erstickenden Hunger leerer Seelen

Er gibt dir ein Geschenk der letzten Reise
ein paar verwelkte Gräberblumen
und kündigt einen neuen Tag an
an dem wir alle womöglich gleich bleiben
vor Gott

Wer weiß, was uns jetzt fehlt,
wovon wir träumen, wohin wir gehen
Wer weiß, was uns jetzt fehlt,
wovon wir träumen, wohin wir gehen
Wer weiß, was uns jetzt fehlt
wovon wir träumen, wohin wir gehen
Wer weiß, was uns jetzt fehlt,
wovon wir träumen, wohin wir gehen