Nejen Ian - Dan Bárta traduction en allemand

Nejen Ian

V mlze nad městem
V moci karabin a snů
Skoro čtyřicátník
Spoután s domy lanovím
šedý plášť jak myš
Prostě dobrý člověk, víš, zde slouží

Nad zemí se houpá
štětkou máchá
Jak chvátá
Zítra že má být hotová
Paráda tak a taková

Zavoní santál
Mezi stojany skrz rám
Se doma paletám omlouvá
Lásky paladin
Hledá návod jak žít
Vnitřní má jak najít klid
Se pídí

Podnájmem bloumá
Hned se čertí
Hned mírní...

Z mlhy nad městem
Mezi kamením
(šat má jako z pomeranče)
Stoupá
Na rtu lanolín
Suchý chléb mu zbyl
Nové plátno, nový styl má

A možná začne Ian studovat motýly
Až se vrátí z kopců, kde se daří čaji
Zatím si hlavu halí do hedvábí
Trpí dipterofóbií

Na své snad se pouti zastaví na chvíli
Domů, prozradí si, že se těší na léto
Zatím si hlavu holou halí do súr
že bojí se běžný žít, mi, život, říká

Nad zemí kráčí
Trochu kulhá
Jak chvátá
Pokaždé ztratí vteřin pár
Než další krok jej rozhoupá

Ční
Jako vodojem nad tím
Co se horizontem vnímá
Noří do keřů
Drží východní směr
šerem podél značek z per
Odchází
Odchází

Nicht nur Ian

Im Nebel über der Stadt
In der Macht von Karabinern und Träumen
Fast ein Vierziger
Gefesselt an die Häuser durch Tauwerk
grauer Mantel wie eine Maus
Einfach ein guter Mensch, weißt du, dient hier

Über dem Boden schaukelt er
schwingt den Pinsel
Wie er eilt
Dass es morgen fertig sein soll
Eine Pracht, so und so

Sandelholz duftet
Zwischen den Staffeleien durch den Rahmen
Entschuldigt sich zu Hause bei den Paletten
Paladin der Liebe
Sucht eine Anleitung zum Leben
Wie er innere Ruhe finden kann
forscht er nach

Wandert durch die Mietwohnung
Gleich fährt er auf
Gleich beruhigt er sich...

Aus dem Nebel über der Stadt
Zwischen den Steinen
(sein Gewand wie aus Orange)
Steigt er auf
Lanolin auf der Lippe
Trockenes Brot ist ihm geblieben
Neue Leinwand, neuen Stil hat er

Und vielleicht beginnt Ian, Schmetterlinge zu studieren
Wenn er aus den Hügeln zurückkehrt, wo der Tee gedeiht
Einstweilen hüllt er seinen Kopf in Seide
Leidet an Dipterophobie

Auf seiner Pilgerreise vielleicht hält er kurz inne
Zuhause gesteht er sich ein, dass er sich auf den Sommer freut
Einstweilen hüllt er seinen kahlen Kopf in Suren
dass er sich fürchtet, normal zu leben, sagt mir das Leben

Über dem Boden schreitet er
Hinkt ein wenig
Wie er eilt
Jedes Mal verliert er ein paar Sekunden
Bevor der nächste Schritt ihn in Schwung bringt

Ragt er empor
Wie ein Wasserturm über dem
Was am Horizont wahrgenommen wird
Taucht ins Gebüsch
Hält östlichen Kurs
durchs Zwielicht entlang von Federzeichen
Geht er fort
Geht er fort