Paroles et traduction Daniel Hůlka feat. Lucie Bílá - Tajemny Hrad

Tajemny Hrad

Kam jsi mě to, větře, zavál koncem března?
Do karpatských lesů na tajemný hrad.
Do těch cizích končin, kde mě nikdo nezná,
Které ale z dětství já bych měla znát.
Dětství je jen příběh, co se dovypráví,
A tak naši paměť málo zatěžká.
Lítával tu motýl. Myslím – oko paví.
Možná se tu někde vznáší dodneška.
Ale ne tady! Tady ne!
Motýlů se tu nedoberem,
Přítmí se v sídle snoubí s šerem
V jediném temném akordu.
Tak jako u nás v Bradfordu.
Leč v něčem se to liší.
Vždyť zde se žije v plyši,
Hm, na úrovni vyšší
Je zdejší pohodlí.
Ne, nikde žádné kříže,
Ten bohatý pan kníže
Se učí od Paříže
A moc se nemodlí.
To bratříčka by hnětlo.
A hele! Budiž světlo!
Jakoby z nebe slétlo,
Jak proutkem kdyby šleh!
Co, probůh, se to děje?
I víno nalité je!
Ty čáry čaroděje
Mi trochu vzaly dech.
Zlí skřítkové a saně
Jsou přelud, nedám na ně.
Jsem zkrátka na Balkáně,
Mrav jiný, jinší kraj.
Však jde-li o přízraky
A báby všelijaký...
Tak sbalím saky paky
A mějte se tu fajn!
No maucta! – To jsem se vás lekla!
Byla tu tma, tak jsem si řekla,
že to tu trochu rozsvítím!
A vy jste přišel mezitím ...
Řekli mi, ať se vypravím
Za milým příbuzným ...
Já vím.
Raněna skonem otcovým
Byla jsem nucena ...
Ó, vím.
Má matka, když ještě žila,
Ten dopis pro vás připravila ...
Já vím. Už jsem ho četl.
Sorry!
To víte, majetkové spory!
Než právníci je vyřeší,
Já hledám přístřeší.
Tak ty jsi Lorraine! Lorelay!
Já připíjím ti na zdraví.
Ten pohár plný po okraj
Spíš o zdraví mě připraví.
Na víno nesmíš zanevřít.
Budu mít po něm asi špičku.
A co ti ještě bere klid?
To, zda vám můžu říkat strýčku
Já, k čertu, nejsem žádný strýc!
Promiňte mi mou vinu.
Snad jsem to jinak měla říct.
A co když neprominu?
Cítím, jak parfém laciný
Do tkáně tvé se vpíjí.
Promiňte, nemám na jiný.
Ne, to se nepromíjí.
Tvůj hlas i vůně obstojí.
Co však s tvou hebkou šíjí?
Promiňte, nejsem v závoji ...
Ne, to se nepromíjí.
Zítra se sejdem v zahradě.
A co když se tam minem?
Odpověď je pak nasnadě.
Ne, to si neprominem!
Ne, to si neprominem!
Ne, to si neprominem!

The Mysterious Castle

Where have you, wind, blown me at March's end?
To the Carpathian forests, to a mysterious castle grand.
To these foreign lands where no one knows my name,
But which, from childhood, I should recall the same.
Childhood is just a story, once told it fades away,
And so it burdens our memory just a little, day by day.
A butterfly fluttered here, I think - a peacock's eye.
Perhaps it still hovers somewhere, reaching for the sky.
But not here! Not here!
We won't find butterflies in this place,
Gloom intertwines with shadows, leaving not a trace,
In a single dark chord, a somber embrace.
Just like back home in Bradford, a familiar space.
Yet, in some ways, it differs, I confess,
Here, life is lived in plush comfort, I'd assess,
Hm, on a higher level, I must express,
Is the comfort found within this fortress.
No, no crosses anywhere I see,
This wealthy prince, so fancy-free,
Learns from Paris, bold and glee,
And doesn't pray much, as you can agree.
That would bother my dear brother, you see,
And look! Let there be light, so mote it be!
As if from heaven it did flee,
Like a flick of a wand, setting magic free!
What in the world is happening, I plead?
Even the wine is poured, a wondrous deed!
These spells of the sorcerer, indeed,
Have taken my breath away, planting a seed.
Wicked goblins and sleighs in the night,
Are illusions, I won't give in to their fright.
I'm in the Balkans, that's right,
Different customs, a different plight.
But when it comes to ghosts so white,
And hags of all sorts, day and night...
I'll pack my bags, take flight,
And bid you farewell, with all my might!
Oh my! - You startled me, I confess!
It was dark, so I thought, no less,
To bring some light to this darkness.
And you arrived in the meantime, I confess...
They told me to seek out, with finesse,
My dear relative, to address...
I know.
Wounded by my father's demise, I confess,
I was forced to...
Oh, I know, no less.
My mother, when she was alive, I confess,
Prepared this letter for you, to address...
I know. I've already read it, I confess.
Sorry!
You know, property disputes, a mess!
Until lawyers settle them, I confess,
I'm seeking shelter, under duress.
So you are Lorraine! Lorelay, I profess!
I raise a toast to your health, may it bless.
This cup, full to the brim, I confess,
Is more likely to take my health away, I profess.
You mustn't scorn the wine, I suggest.
I'll probably have a bit of a buzz, I confess.
And what else steals your rest?
Whether I can call you "uncle", I profess.
I'm not your uncle, darn it, I confess!
Forgive my mistake, I digress.
Perhaps I should have said it differently, I confess.
And what if I don't forgive, under stress?
I sense your cheap perfume, I confess,
Sinking into your skin, leaving a trace, I profess.
Forgive me, I have no other, under duress.
No, that cannot be forgiven, I confess.
Your voice and scent, they pass the test,
But what about your soft neck, I profess?
Forgive me, I'm not veiled, under duress...
No, that cannot be forgiven, I confess.
We'll meet tomorrow in the garden, I profess.
And what if we miss each other, under stress?
The answer is then quite clear, I confess.
No, we won't forgive each other, under duress!
No, we won't forgive each other, I confess!
No, we won't forgive each other, no less!