Paroles et traduction Hana Zagorová feat. Karel Vágner se svým orchestrem - Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Říkej mi dneska, i když brečím,
Jsi nejvíc hezká ze všech žen;
Oči máš v slzách stále větší,
Jak nedozírný modrý sen.
Něha všech polibků ti vchází do dlaní,
Kluci jsou beznadějně zamilovaní,
Pohádky probuzení napsal Andersen.

Říkej mi dneska, i když pláču,
Jsi nejkrásnější flétny tón,
Jsi bílý míček slavných hráčů,
Který jim vyhrál Wimbledon.

Já nemám komplexy a z intimností strach,
říkej mi třeba, že jsem sexy v bikinách.
Já musím prostě uvěřit,

že na mě čeká nový cit.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem tichá a vroucí,
Nesmělá, hořící, bezmezně věřící.
Krásné bylo to léto, jak z růží.
V místech, kde cesty se úží
šťastná jsem hlídala svítání.

Říkal mi vždycky, láska trvá,
Pokud to jiným nepovíš.
Věděla jsem, že nejsem prvá,
Byl starší, moudrý, mlčel spíš.
Byl něžný, pozorný a učil mě mít rád.
Možná mě miloval, však odmítal mi psát.
Přicházel tajnou cestičkou

A vždycky s krásnou kyticí.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem šťastná a snící,
Zakletá do šípků pohádek dní, do polibků.
Krásný zdál se mi svět, prostý falší.
Šeptala jsem, nikdo další,
Nikdo mě nemůže dát mi víc.
Jsi hodný, říkáš, nesmíš stonat,
Pro mě jsi krásný dívčí sen,
Jsi jako tóny něžných sonát,
Co napsal smutný Beethoven.
Napsal to z lásky, která léčí, věřil v ní.
Bolestí člověk bývá větší, největší.
Podívej, já už nepláču.

A když si tiše vzpomínám,
Už věřím v lásku,
Kterou nemám, vlastně mám.

Tell Me Sweet Things, So I Don't Cry

Tell me today, even though I cry,
You're the most beautiful woman alive;
Your tear-filled eyes grow ever larger,
Like a boundless blue dream.
The tenderness of all kisses enters your palms,
Boys are hopelessly in love,
Andersen wrote fairytales of your awakening.

Tell me today, even though I cry,
You're the most beautiful sound of the flute,
You're the white ball of famous players,
Which won them Wimbledon.

I have no complexes and no fear of intimacy,
Tell me, for example, that I'm sexy in a bikini.
I just have to believe,

That a new feeling awaits me.
After all, I cry because I remember.

With love, my first and great love,
I went through it silent and fervent,
A shy, burning, infinitely believing flame.
That summer was beautiful, like roses.
In places where paths narrow,
I was happy to watch the dawn.

He always told me, love lasts,
If you don't tell others about it.
I knew I wasn't the first,
He was older, wiser, he preferred to be silent.
He was gentle, attentive, and taught me to love.
Maybe he loved me, but he refused to write to me.
He came by a secret path,

And always with a beautiful bouquet.
That's why I cry, because I remember.

With love, my first and great love,
I went through it happy and dreaming,
Enchanted in the thorns of fairy-tale days, with kisses.
The world seemed beautiful to me, free of falsehood.
I whispered, no one else,
No one can give me more than you.
You're kind, you say, don't cry,
For me, you are a beautiful girlish dream,
You're like the notes of tender sonatas,
That the sad Beethoven wrote.
He wrote it out of love, which heals, believing in it.
Through pain, a person becomes greater, the greatest.
Look, I'm not crying anymore.

And when I quietly remember,
I already believe in love,
Which I don't have, but actually do.