Tanečnice - Hana Zagorová feat. Václav Zahradník se svým orchestrem & Smyčce orchestru Václava Zahradníka traduction en allemand

Tanečnice

Všechno má líc i rub,
Knajpa i noční klub,
Svět není ráj.
Holka mý profese má jen, co odnese,
Když střídá stáj.

V recepci odevzdá klíč, hlavně už odtud a pryč!
Hm, k nádraží v taxíku, řekne už ze zvyku,
Hlavně už odtud a pryč!

Varieté, bary, šantány,
A to je podívaná hlavně pro pány.
Já jsem ta tanečnice, která ovládá svět,
úvodem pár taktů klavíru,
Průsvitné prádlo nosím šité na míru.
Já vím, že starším pánům buší ve spáncích krev.

Některý pak přijde s kytkou růží.

Dík za vaše milé pozvání,
Proč byste si dělal vydání,
Já jsem ještě dlužna pokání,
Protože tentokrát vážně jdu spát.

Budete se asi, pane, smát,
Jednou mě měl jeden vážně rád, piáno hrál.
Obraťte se, prosím, ke dveřím,
Dnes už tomu málem nevěřím,
že o mně stál.

Řekla jsem, že půjdu spát,
Neměl mě tak vážně brát.
Ach, nenašel mě v noci v pokoji,
Pak řek, že o tohle nestojí,
Sbalil a jinam jel hrát.

Pohlednici poslal z Londýna,
Napsal, že žije s ním teď jedna blondýna,

Světově polyká prý nože, oheň a meč.
Později jsem ho chytla v Kodani
Náhodou, jenomže při tomto shledání,
To jsme jen vedli spolu trapnou o ničem řeč.

Nalítla jsem jednou kytce růží,
Osud nám to pěkně poblátil,
Kdyby mě byl tenkrát namlátil,
Kdyby se jak pára neztratil,
Všechno to mohlo dopadnout líp.

Die Tänzerin

Alles hat seine zwei Seiten,
Kneipe und Nachtklub,
die Welt ist kein Paradies.
Ein Mädchen meines Berufs hat nur das, was sie mitnimmt,
wenn sie den Ort wechselt.

An der Rezeption gibt sie den Schlüssel ab, Hauptsache weg von hier!
Hm, zum Bahnhof im Taxi, sagt sie schon aus Gewohnheit,
Hauptsache weg von hier!

Varieté, Bars, Nachtlokale,
und das ist eine Show, hauptsächlich für die Herren.
Ich bin die Tänzerin, die die Welt beherrscht,
ein paar Takte Klavier zur Einleitung,
durchsichtige Wäsche, maßgeschneidert.
Ich weiß, dass älteren Herren das Blut in den Schläfen pocht.

Mancher kommt dann mit einem Strauß Rosen.

Danke für Ihre nette Einladung,
warum sollten Sie sich Umstände machen,
ich muss noch Buße tun,
denn dieses Mal gehe ich wirklich schlafen.

Sie werden wohl lachen, mein Herr,
einmal mochte mich einer wirklich sehr, er spielte Klavier.
Drehen Sie sich bitte zur Tür,
heute kann ich es kaum glauben,
dass er mich mochte.

Ich sagte, dass ich schlafen gehe,
er hätte mich nicht so ernst nehmen sollen.
Ach, er fand mich nachts nicht in meinem Zimmer,
dann sagte er, dass er darauf keine Lust hat,
packte seine Sachen und fuhr woanders hin zum Spielen.

Er schickte eine Postkarte aus London,
schrieb, dass jetzt eine Blondine mit ihm lebt,

sie schluckt angeblich Messer, Feuer und Schwerter auf Weltniveau.
Später habe ich ihn in Kopenhagen erwischt,
zufällig, aber bei diesem Wiedersehen,
da haben wir nur ein peinliches Gespräch über nichts geführt.

Ich bin einmal auf einen Rosenstrauß hereingefallen,
das Schicksal hat uns das ganz schön verdorben,
hätte er mich damals verprügelt,
wäre er nicht einfach wie Dampf verschwunden,
hätte alles besser ausgehen können.