Paroles et traduction Hana Zagorová - Merilyn

Merilyn

Merilyn, nač ti bude?
Ten usedlý pán středních let,
Je o dvacet pět roků starší
A o sto tisíc cigaret.

A o sto tisíc knih,
V nichž během doby našel
Svůj vyděšený smích
A zajíkavý kašel.

Tím čtením ztrácí oči,
Jistě jsou k ránu rudé,
Když do nich kanou kapky.
Tak pověz, nač ti bude?
Merilyn, Marilyn, Merilyn...

Merilyn, nač ti bude?
Ta jeho neholená tvář,
Je popelavá tajným smutkem
A ten ti škrábe o polštář.
A škrábe o tvůj klín
Jak tulák na rám dveří.

Od kdy tě, Merilyn, vzrušují amatéři?
Kdo amatér je v lásce,
Je trochu směšný všude.
A proto ti teď volám,
Ať slyšíš, nač ti bude?
Merilyn, Merilyn, Merilyn.
Merilyn...

Merilyn, nač ti bude?
Už zkyslo sladké víno slin.
Ten, kdo ho neznal v plném slunci,
Najde jen sbírku omrzlin.
A nebo najde spíš
Jen smutek marných vizí.
Copak ty pochopíš,
Jak mladé jsou, jak ryzí.
Ach, co je pro mě poklad,
To pro tebe je chudé.
Proč odvádíš mi muže,
Když nevíš nač ti bude?

Merilyn, Merilyn, Merilyn!

Marilyn

Marilyn, what are you up to?
That settled man of middle age,
He's twenty-five years older
And a hundred thousand cigarettes.

And a hundred thousand books,
In which over time he has found
His frightened laughter
And a stuttering cough.

From this reading he's losing his eyesight,
Surely they're red in the morning,
When drops are falling into them.
So tell me, what are you up to?
Marilyn, Marilyn, Marilyn...

Marilyn, what are you up to?
That unshaven face of his,
It's ashen with secret sadness
And it scratches your pillow.
And it scratches your lap
Like a tramp on a doorframe.

When did you, Marilyn, get excited by amateurs?
Whoever is an amateur in love,
Is a bit ridiculous everywhere.
That's why I'm calling you now,
To make you hear, what are you up to?
Marilyn, Marilyn, Marilyn.
Marilyn...

Marilyn, what are you up to?
The sweet wine of saliva has gone sour.
He who did not know it in the full sunlight,
Will only find a collection of frostbite.
Or rather he'll find
Only the sadness of vain visions.
How can you possibly understand,
How young they are, how pure.
Oh, what is a treasure to me,
Is poverty to you.
Why do you take my men,
When you don't know what you're going to do with them?

Marilyn, Marilyn, Marilyn!