Paroles et traduction Jan Nedvěd - Táta

Táta

Často vrací se mí dětství, to jak stárnu, je to tak,
časy prázdnin kdesi na Sázavě, ohýnek a vlak,
A písničky, co naučil mě táta, na to si vždycky našel čas,
A máma věčně ustaraná, šedivá, to z nás,
A tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc,
A rozzářený dětský oči, jaký tajemství dovede bejt noc,
A mexikánský hranice a indiánská čest
A na každý, každý bezpráví výstřel nebo pěst.

A jen fotek pár a letmý dotyk mládí,
To když z beden vyndám rekvizity snů,
Co už nevrátěj' se, jen tak mile hladí,
Vracej' myšlenky mý zpátky,
Kamsi na osadu do šťastnejch dětskejch dnů.

A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat,
Holek, kluků, na něž nikdo nemá čas,
Přes den učej' se a večer jenom stárnou,
Aspoň v Boha věřit nebo v lásku,
V lásku k národu, či milovat svou vlast.

Ale když v době mizej', mizej' kdesi cíle
A mnozí zvykaj' si už na zpáteční vlak,
Tak nikdo neví nic, jen přežít tyhle chvíle,
To pak se stejská všem, nejen ptáčatům,
A každej čeká na nějakej zázrak.

A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat,
Holek, kluků, na něž nikdo nemá čas,
Přes den učej' se a večer jenom stárnou...

Father

Often my childhood returns, as I age, it is so,
The days of summer holidays somewhere on the Sázava, a campfire and a train,
And songs that my father taught me, for which he always found time,
And my mother, always worried, grey-haired, that's from us,
And the tones of cheap guitars, a few chords, nothing special,
And bright children's eyes, what a mystery the night can be,
And the borders of Mexico and Indian honor
And for every, every injustice a shot or a fist.

And just a few photos and a fleeting touch of youth,
When I take out the props of dreams from the crates,
Which will never return, they just caress so tenderly,
My thoughts return me,
To the happy days of childhood in the settlement.

And I feel sorry for all those lost birds,
Girls, boys, for whom no one has time,
During the day they learn and in the evening they just grow old,
At least to believe in God or in love,
In love for the nation or to love your homeland.

But when in time goals disappear,
And many get used to the return train,
Then no one knows anything, just to survive these moments,
Then everyone misses it, not just the birds,
And everyone is waiting for some miracle.

And I feel sorry for all those lost birds,
Girls, boys, for whom no one has time,
During the day they learn and in the evening they just grow old...