Paroles et traduction Jaromír Nohavica - Já Tam Byl (Live)

Já Tam Byl (Live)

Vy, kdož máte uši k slyšení a oči k dívání,
Všichni lidé dobré vůle, slyšte moje zpívání
Chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám
O tiché bolesti, kterou na duši mám

V městě Olomouci, v starobylé metropoli Hané,
Se narodilo dítě samým ďáblem znamenané,
Neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu
Mělo na tváři svý jsouce nezrozené v Kristu

Jeho ubohá matka, jejíž jméno není známo,
Jej položila ke zdi kaple na chladivý mramor,
Aniž řekla komu o tom, aniž zmínila se muži,
Který její tělo ke své rozkoši jen užil (Yeah)

Seděl jsem vedle ní ve špinavym bordelu,
Jenom tiše plakala a držela mě za ruku
Na sobě neměla nic a měla dělat robotu,
Měla se mile usmívat a prodávat nahotu

Dítě nalezeno bylo mrtvé druhého dne z rána.
Kněz řekl, že tak zněla vůle všemocného Pána
A soudní lékař suchou řečí policejní češtiny
Napsal, že smrt nastala podchlazením v noci, zhruba ve tři hodiny

Ale, netoužila po ničem, než po chvíli ticha
Přitiskla se ke mně, začala mi šeptat do ucha,
Že už nemůže dál, že ztrácí víru ve všecko,
Vyprávěla o tom, jak jí zaškrtili dětsko

Oné noci já v tamtěch místech jsem byl,
Avšak jiné sem věci dělal, zpíval a pil
Dvacet metrů stranou kaple, na lavičce s láhví vína,
Jsem zpíval a tvou blůzu rozepínal

Co mu povídala pěkný věci o svym manželi,
Co po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavy
A její rodiče, že po porodu jí hned odhodili.
Dvacet let jí bylo a už jí docházely síly

Svlíkni si košilku, lásko moje,
Do rána bílého daleko je,
Do rána bílého ještě kousek,
Krásné je, když lidi milujou se.

Já tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova,
Před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat.
Pak si lehla na postel a začla usínat,
Zeptala se, jestli se o ni můžu postarat.

Jaký sen se mu zdál, na co myslelo k ránu,
Když vychládalo jeho tělo v bílém povijanu,
Zda vidělo tmu, zda vidělo hvězdy,
Tváří k obloze a hlavičkou ke zdi.

Pak už nevnímala a já přes ni položil deku
Vyšel jsem do noci ven a dusil v sobě kus vzteku
Myslel jsem na její strach, na každou její ránu,
Jaký sen se jí zdál a na co myslela k ránu

Jistě slyšelo můj hlas, který parkem zněl.
Jistě volalo a já ho neslyšel.
Já ho neslyšel a nešel tam, kam jít bylo nutné.
Od té noci mé písně jsou bez výjimky smutné

Nechal jsem jí tam ležet a šel pomalu domů.
Proč sem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů?
Chtěl jsem si jenom užít, nevěděl, co bylo nutný,
Od tý doby jsou mý písně bez výjimky smutný

Čas odnáší naší bolest zvolna nahoru
A hanácká rovina se táhne k obzoru.
Jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže,
A to já jsem byl, kdo tam na mramoru ležel

To já byl, to já byl, ne to já byl
To já byl (Ja tam taki bylo)
I já byl, a-ha (Já jsem byl...)

I Was There (Live)

You, who have ears to hear and eyes to see,
All people of good will, hear my singing
I want to tell you a story as sad as life itself
About the silent pain that I hold in my soul

In the city of Olomouc, the ancient capital of Haná,
A child was born, marked by the devil himself,
For a red spot the size of a linden leaf
It had on its face, being unborn in Christ

His poor mother, whose name is unknown,
Laid him by the wall of the chapel on the cold marble,
Without telling anyone, without mentioning to the man,
Who only used her body for his pleasure (Yeah)

I sat next to her in a dirty brothel,
She just cried silently and held my hand
She had nothing on and had to do her job,
She had to smile sweetly and sell her nakedness

The child was found dead the next morning.
The priest said that this was the will of the almighty Lord
And the forensic doctor, in the dry language of police Czech,
Wrote that death occurred from hypothermia at night, around three o'clock

But, she longed for nothing but a moment of silence
She pressed against me, started whispering in my ear,
That she can't go on, that she's losing faith in everything,
She told me how they strangled her child

That night I was in those places,
But I was doing other things, singing and drinking
Twenty meters away from the chapel, on a bench with a bottle of wine,
I was singing and unbuttoning your blouse

What nice things she told me about her husband,
Who wakes her up in the morning with a fist to the head
And her parents threw her away right after she gave birth.
She was twenty years old and was already losing her strength

Take off your shirt, my love,
It's a long way to the white morning,
To the white morning just a little bit,
It's beautiful when people love each other.

I sat there like an idiot and wasn't able to say a word,
There was nowhere to hide from her gaze.
Then she lay down on the bed and started to fall asleep,
She asked if I could take care of her.

What dream did he have, what did he think about in the morning,
When his body was getting cold in a white swaddle,
Did he see darkness, did he see stars,
Facing the sky and head to the wall.

Then she didn't feel anything and I put a blanket over her
I went out into the night and suppressed a piece of anger in myself
I thought about her fear, about every wound she had,
What dream she had and what she thought about in the morning

It must have heard my voice echoing through the park.
It must have called and I didn't hear it.
I didn't hear it and didn't go where I needed to go.
Since that night my songs have been sad without exception

I left her lying there and slowly went home.
Why didn't I pull her out of those hellish claws?
I just wanted to have fun, I didn't know what was necessary,
Since that time my songs have been sad without exception

Time carries our pain slowly upwards
And the Haná plain stretches to the horizon.
Like fingers, the Olomouc towers rise to the sky,
And it was I who lay there on the marble

It was me, it was me, no it was me
It was me (I was there too)
I was there too, a-ha (I was there...)