Testament - Karel Gott traduction en allemand

Testament

I když jinak voní tráva a jinak voní vzduch
A pes už pokulhává přes další letokruh
I můj krok už je kratší a sotva mění směr
Občas je to k pláči, ale přesto je to fér
Co měl jsem, to mi stačí
Co mám, je víc než dost
Tak proč bych se měl mračit
Když můžu zpívat pro radost
V mých písních zněla slova všech velkých básníků
A čas je sotva schová pod mechy pomníků

Dny se mnou soupeří a stáří vítá mě u dveří
Ten jeho úsměv mu nevěřím, laskavý lhář
Ať zní můj testament
A s každým tónem se chvěje zem
Ať ví, že stále jsem tím, kým jsem
Neměním tvář

Když stále je co dýchat a koho milovat
Proč by měla lidská pýcha na život žalovat
Ať stěžují si druzí na noci bez spánku
Se mnou tančí múzy až do ranních červánků
Má duše volá vivat a srdce velí zteč
Chci do dálky se dívat a neztratit svou řeč
A s každým novým ránem vyjít slunci vstříc
A být svým vlastním pánem i sluhou a nic víc

Dny se mnou soupeří a stáří vítá mě u dveří
Ten jeho úsměv mu nevěřím, laskavý lhář
Ať zní můj testament
A s každým tónem se chvěje zem
Ať ví, že stále jsem tím, kým jsem
Neměním tvář

Dny se mnou soupeří a stáří vítá mě u dveří
Ten jeho úsměv mu nevěřím, laskavý lhář
Ať zní můj testament
A s každým tónem se chvěje zem
Ať ví, že stále jsem tím, kým jsem
Nezměním tvář

Testament

Auch wenn das Gras anders duftet und die Luft anders riecht
Und der Hund schon hinkt über einen weiteren Jahresring
Auch mein Schritt ist schon kürzer und ändert kaum die Richtung
Manchmal ist es zum Weinen, aber trotzdem ist es fair
Was ich hatte, das reicht mir
Was ich habe, ist mehr als genug
Warum also sollte ich die Stirn runzeln
Wenn ich aus Freude singen kann
In meinen Liedern erklangen die Worte aller großen Dichter
Und die Zeit verbirgt sie kaum unter dem Moos der Denkmäler

Die Tage wetteifern mit mir, und das Alter empfängt mich an der Tür
Seinem Lächeln glaube ich nicht, gütiger Lügner
Lass mein Testament erklingen
Und mit jedem Ton erzittert die Erde
Damit es weiß, dass ich immer noch der bin, der ich bin
Ich ändere mein Gesicht nicht

Solange es noch etwas zu atmen gibt und jemanden zu lieben
Warum sollte der menschliche Stolz über das Leben klagen
Mögen sich andere beklagen über schlaflose Nächte
Mit mir tanzen die Musen bis zum Morgenrot
Meine Seele ruft Vivat, und das Herz befiehlt den Sturm
Ich will in die Ferne blicken und meine Sprache nicht verlieren
Und mit jedem neuen Morgen der Sonne entgegengehen
Und mein eigener Herr sein und auch Diener, und nichts weiter

Die Tage wetteifern mit mir, und das Alter empfängt mich an der Tür
Seinem Lächeln glaube ich nicht, gütiger Lügner
Lass mein Testament erklingen
Und mit jedem Ton erzittert die Erde
Damit es weiß, dass ich immer noch der bin, der ich bin
Ich ändere mein Gesicht nicht

Die Tage wetteifern mit mir, und das Alter empfängt mich an der Tür
Seinem Lächeln glaube ich nicht, gütiger Lügner
Lass mein Testament erklingen
Und mit jedem Ton erzittert die Erde
Damit es weiß, dass ich immer noch der bin, der ich bin
Ich werde mein Gesicht nicht ändern