Malá Mořská Víla (2010 Version) - Lucie Vondráčková traduction en allemand

Malá Mořská Víla (2010 Version)

K útesům skal
S přílivem dál připlouvám
Zakletá v pěnu
Na vlnách
Kde hrad kdysi stál
Z prince se stal mladý král
Proč málo se smál
Jen já znám
Sám každý večer na břehu
Klečel
Mladý král
Na malou vílu kterou ztratil
Myslel dál
A jsem to já
Ta víla ztracená
Jak lidé jdou
Za láskou svou
Tak do moře vcházel
Mladý král
Pěna mu nárty omývá
To jsem já
Jak mořský proud
On šel pořád hloub
Šťastný chtěl zůstat
U mě dál
Domů se vracel
Jenom spát
Tak toužil znát
Kdo má mě rád
Kdo ví
Proč lidé dál slabí jsou
Kdo ví
Proč lidé zradí
Kde hrad kdysi stál
Po břehu šel mladý král
Že málo se smál
Jen já vím Sám každý večer
Na břehu klečel
Smutný král
Na malou vílu
Kterou ztratil myslel dál
A cítil sám
Že má ji rád
Komu jen říct
Že daleko víc
Smutku měl přestát mladý král
Než vést měl bitev vítězných
Zbytečných
On cítil to sám
Když na břehu stál
Vílu co zradil viděl dál
Kdo ví kdy víla odpouští
Až cítil sám
Že má ji rád
Až cítil sám
Že má ji rád
Že má mě rád
Jak lidé jdou
Za svobodou
Tak do moře vstoupil a šel dál
Pěna mu spánky omývá
To jsem já
Jak mořský proud
On šel pořád hloub
A šťastný už zůstal napořád
V mém náručí už bude spát
Už ví to sám
Kdo má mě rád

Die kleine Meerjungfrau (2010 Version)

Zu den Klippen der Felsen
Mit der Flut schwimme ich weiter
Verwunschen in Schaum
Auf den Wellen
Wo einst eine Burg stand
Aus dem Prinzen wurde ein junger König
Warum er so wenig lachte
Weiß nur ich
Jeden Abend allein am Ufer
Kniete
Der junge König
An die kleine Meerjungfrau, die er verlor
Dachte er weiter
Und ich bin es
Diese verlorene Meerjungfrau
Wie Menschen gehen
Ihrer Liebe nach
So ging er ins Meer hinein
Der junge König
Schaum umspielt seine Fußknöchel
Das bin ich
Wie die Meeresströmung
Ging er immer tiefer
Glücklich wollte er bleiben
Bei mir für immer
Nach Hause kehrte er zurück
Nur um zu schlafen
So sehr wollte er wissen
Wer mich liebt
Wer weiß
Warum Menschen schwach sind
Wer weiß
Warum Menschen verraten
Wo einst eine Burg stand
Am Ufer entlang ging der junge König
Dass er so wenig lachte
Weiß nur ich. Jeden Abend allein
Am Ufer kniete
Der traurige König
An die kleine Meerjungfrau
Die er verlor, dachte er weiter
Und er fühlte allein
Dass er sie liebt
Wem soll er sagen
Dass er viel mehr
Trauer ertragen musste, der junge König
Als siegreiche Schlachten zu führen
Überflüssige
Er fühlte es selbst
Als er am Ufer stand
Die Meerjungfrau, die er verriet, sah er weiter
Wer weiß, wann eine Meerjungfrau vergibt
Bis er selbst fühlte
Dass er sie liebt
Bis er selbst fühlte
Dass er sie liebt
Dass er mich liebt
Wie Menschen gehen
Der Freiheit entgegen
So trat er ins Meer und ging weiter
Schaum umspielt seine Schläfen
Das bin ich
Wie die Meeresströmung
Ging er immer tiefer
Und glücklich blieb er für immer
In meinen Armen wird er nun schlafen
Nun weiß er es selbst
Wer mich liebt