Mala morska vila - Lucka Vondrackova traduction en allemand

Mala morska vila

K útesům skal
S přílivem dál připlouvám
Zakletá v pěnu
Na vlnách

Kde hrad kdysi stál
Z prince se stal mladý král
Proč málo se smál
Jen já znám

Sám každý večer na břehu
Klečel
Mladý král
Na malou vílu kterou ztratil
Myslel dál

A jsem to já
Ta víla ztracená

Jak lidé jdou
Za láskou svou
Tak do moře vcházel
Mladý král

Pěna mu nárty omývá
To jsem já

Jak mořský proud
On šel pořád hloub
Šťastný chtěl zůstat
U mě dál
Domů se vracel
Jenom spát

Tak toužil znát
Kdo má mě rád

Kdo ví
Proč lidé dál slabí jsou
Kdo ví
Proč lidé zradí

Kde hrad kdysi stál
Po břehu šel mladý král
Že málo se smál
Jen já vím Sám každý večer
Na břehu klečel
Smutný král
Na malou vílu
Kterou ztratil myslel dál

A cítil sám
Že má ji rád

Komu jen říct
Že daleko víc
Smutku měl přestát mladý král
Než vést měl bitev vítězných
Zbytečných
On cítil to sám
Když na břehu stál
Vílu co zradil viděl dál
Kdo ví kdy víla odpouští

Až cítil sám
Že má ji rád

Kleine Meerjungfrau

Zu den Klippen
Mit der Flut schwimme ich weiter
Verzaubert in Schaum
Auf den Wellen

Wo einst eine Burg stand
Aus dem Prinzen wurde ein junger König
Warum er so wenig lachte
Weiß nur ich

Einsam jeden Abend am Ufer
Kniete
Der junge König
An die kleine Meerjungfrau, die er verlor
Dachte er weiter

Und ich bin es
Diese verlorene Meerjungfrau

Wie Menschen gehen
Ihrer Liebe nach
So ging er ins Meer
Der junge König

Schaum benetzt seine Knöchel
Das bin ich

Wie die Meeresströmung
Ging er immer tiefer
Glücklich wollte er bleiben
Bei mir für immer
Nach Hause kehrte er zurück
Nur zum Schlafen

So sehr wünschte er sich zu wissen
Wer mich liebt

Wer weiß
Warum Menschen immer noch schwach sind
Wer weiß
Warum Menschen verraten

Wo einst eine Burg stand
Am Ufer entlang ging der junge König
Dass er so wenig lachte
Weiß nur ich. Einsam jeden Abend
Am Ufer kniete
Der traurige König
An die kleine Meerjungfrau
Die er verlor, dachte er weiter

Und er fühlte selbst
Dass er sie liebt

Wem soll man sagen
Dass viel mehr
Trauer der junge König ertragen musste
Als siegreiche Schlachten zu führen
Die unnötig waren
Er fühlte es selbst
Als er am Ufer stand
Die Meerjungfrau, die er verraten hatte, sah er weiter
Wer weiß, wann die Meerjungfrau vergibt

Bis er selbst fühlte
Dass er sie liebt