Paroles et traduction Marpo - Je to tak dávno

Je to tak dávno

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí.
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí.
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí.

Bez cizí pomoci a spoustu emocí. Po rojem voslav, ať tohle neskončí.
A s nožem na krku furt nejsme
Rozhodlí, s lavinou citů totálně bezmocný.
Nikdo to netuší, j
Ak je to výjimečný. Ve vztahu k sobě, někdy tak netečný.
Tak to tu sedíme na poli válčení, jak tohle vyřešit, vosudem zničený.
Bez kyslíku přežívat s kamenem na
Plicích. Všechny ty cesty skončený demisí.
Ať mě tu nesoudí, ať mě tu necvičí. Nechci
Si stoupnout před kárnou komisí.
A všechny ten křik, t
Icho je hlasitý. Všechny ty šance, tak trochu zabitý.
Rány se nehojí, člověk se nebojí. Čas
Běží rychle, jak služba pochodní.

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí.
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí.
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí.

Chlapa jak já, tohle fakt neskolí. Šťastnej jsi tak, jaký máš vokolí.
My jsme ta rodina křehká jak kaolín, že
Nem se životem, jak tanky po polích.
Hádky tak výbušný, jak pole minový. A s
Novým ránem my dva jsme hotový.
Myslíš, že dekády jenom tak přebolí a já mám pocit, změny jsou pudový.
Jak rána bleskem nabitý vrcholí a sami k sobě byli jsme féroví.
Jestli ty momenty jsou navždy
Ztracený. Semletý časem, životem znavený.
Hledáme řešení, útěky z vězení - to seš za mřížema a tmavý sklepení.
Všechny ty rady fakt vypadaj bezcenný. J
Edinej, kdo by mi poradil, sedí teď v nebesích.

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí.
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí.
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí.

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí.
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí.
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí.

It's Been So Long

It's been so long since I felt this way, when I was so fearless.
We can handle it, but the wounds just won't heal.
What if our paths never cross?
Forever in this battle, so tell me, where do we go from here?
Let's just grow old in peace and stop worrying what the world thinks.

Without help and so many emotions. Among the wasps, let this not end.
With a knife to our throats, we're still
Indecisive, completely helpless with this avalanche of emotions.
No one suspects,
That this is exceptional. In my relationship with myself, sometimes so indifferent.
So here we sit on the battlefield, trying to figure it out, destroyed by judgment.
Surviving without oxygen with a weight on our
Lungs. All those paths ended in resignation.
Don't judge me, don't scold me. I don't
Want to appear before a disciplinary hearing.
All that yelling, you
Are so loud. All those chances, somewhat wasted.
The wounds won't heal, but I'm not afraid. Time
Passes quickly, like the passing of torches.

It's been so long since I felt this way, when I was so fearless.
We can handle it, but the wounds just won't heal.
What if our paths never cross?
Forever in this battle, so tell me, where do we go from here?
Let's just grow old in peace and stop worrying what the world thinks.

A guy like me, this doesn't faze me. You're as happy as your surroundings.
We're a fragile family like kaolin, that
We fight through life like tanks on the battlefield.
Arguments as explosive as minefields. And
With every new morning, we're finished.
Do you think decades can just pass and heal and I have a feeling that change is instinctive.
Like a wound struck by lightning, culminating and we were always fair to each other.
If those moments are forever
Lost. Ground down by time, weary from life.
We search for solutions, escapes from prison - you're behind bars and in a dark dungeon.
All that advice seems worthless. The
Only one who could give me advice is now in heaven.

It's been so long since I felt this way, when I was so fearless.
We can handle it, but the wounds just won't heal.
What if our paths never cross?
Forever in this battle, so tell me, where do we go from here?
Let's just grow old in peace and stop worrying what the world thinks.

It's been so long since I felt this way, when I was so fearless.
We can handle it, but the wounds just won't heal.
What if our paths never cross?
Forever in this battle, so tell me, where do we go from here?
Let's just grow old in peace and stop worrying what the world thinks.