Cizinec V Zrcadle - Martin Maxa traduction en allemand

Cizinec V Zrcadle

Vítej, kdo ve zlém přicházíš
A nezastírej svojí zlost.
Je mi jasný proč jsi tady a co mi přinášíš,
Můj dobrodinče, můj vrahu.

Oči máš unavený, do moře vrásek vhozený.
Dosud jsem na tom nebyl líp.
Teď jsem však zavřel všechna okna, všechny dveře svýmu strachu,
A tak už mi nevadí dívat se ti do očí...

Tak ty jsi ten můj stín, který se věčně za mnou hnal,
Obracel město naruby jen kvůli snům.
V nejtemnějších záhybech ulic je do úmoru hledal,
Aby jim bez milosti roztrhal křídla motýlí.

Jak často vídal jsem můj věčnej vrahu v ulicích,
Jak v pasážích nočního města zmrzlými prsty nabíjíš svou zdivočelou zášť
A soucit odhazuješ jak prázdné nábojnice.

Jako dnes vidím, jak se tvá ústa v půlměsíc proměnila
A jak na tváři ti rozkvet úsměv,
To když sis pomyslel na tenhle okamžik,
Kdy domníváš se naivně, že tuhle štvanici konečně skončíš.

Jenže já jsem tím co ty a mám tisíc tváří a svou duši zrovna tak vyhořelou
A můj stín je tvým stínem a kráčí léta tiše v zádech tvých zrovna tak jako za mnou.
To já jsem tvůj obraz v zrcadle, marně svým motýlím snům křídla trháš.

Hvězdy jsou unavený, noc pod očima kruhy má a v dálce skřehotá už den.
Už s pitvorným úsměvem mi nahlíží do oken,
Jenže dnes u mě nenajde splín.

Tak jen se do toho dej, stref se mi do tváře.
Vyber si kterou chceš, tu já ti nastavím.
Já mám jich tisíc, všechny jsou stejně falešný
A ty jen jedny ruce, můj dobrodinče.
Můj věčnej vrahu, jak často vídal jsem tě, jak lačně prodíráš se tmou,
Tvůj rozervaný plášť a promodralý rty a jak zbytečně mrháš úsilím,

Protože já jsem tím co ty...

Věř mi, až do mě vystřílíš svůj zásobník nenávisti, zhroutíš se k zemi taky ty.
Jsi moje černý svědomí, má vlastní ruka s pistolí,
Která se roztřeseně obrací proti mně.

Fremder im Spiegel

Willkommen, die du in Bösem kommst
Und verberge deinen Zorn nicht.
Mir ist klar, warum du hier bist und was du mir bringst,
Meine Wohltäterin, meine Mörderin.

Deine Augen sind müde, ins Meer der Falten geworfen.
Bisher ging es mir nicht besser.
Doch jetzt habe ich alle Fenster, alle Türen meiner Angst verschlossen,
Und so stört es mich nicht mehr, dir in die Augen zu sehen...

Du bist also mein Schatten, der mich ewig verfolgte,
Die Stadt auf den Kopf stellte, nur wegen der Träume.
In den dunkelsten Winkeln der Straßen suchte er sie bis zur Erschöpfung,
Um ihnen gnadenlos die Schmetterlingsflügel zu zerreißen.

Wie oft sah ich meine ewige Mörderin auf den Straßen,
Wie du in den Passagen der nächtlichen Stadt mit erfrorenen Fingern deinen wild gewordenen Hass lädst
Und das Mitgefühl wie leere Patronenhülsen wegwirfst.

Als ob es heute wäre, sehe ich, wie sich dein Mund in einen Halbmond verwandelte
Und wie auf deinem Gesicht ein Lächeln erblühte,
Als du an diesen Augenblick dachtest,
Wenn du naiv glaubst, diese Hetzjagd endlich zu beenden.

Aber ich bin das, was du bist, und habe tausend Gesichter und meine Seele ist genauso ausgebrannt
Und mein Schatten ist dein Schatten und geht jahrelang leise hinter dir her, genauso wie hinter mir.
Ich bin dein Bild im Spiegel, vergeblich zerreißt du deinen Schmetterlingsträumen die Flügel.

Die Sterne sind müde, die Nacht hat Ringe unter den Augen und in der Ferne krächzt schon der Tag.
Schon blickt er mit einem grimmigen Lächeln in meine Fenster,
Aber heute findet er bei mir keine Melancholie.

Also nur zu, triff mich ins Gesicht.
Such dir aus, welches du willst, das halte ich dir hin.
Ich habe tausend davon, alle sind gleich falsch
Und du hast nur ein Paar Hände, meine Wohltäterin.
Meine ewige Mörderin, wie oft sah ich dich, wie du dich gierig durch die Dunkelheit drängst,
Dein zerrissener Mantel und deine blaugefrorenen Lippen und wie du unnötig Mühe verschwendest,

Denn ich bin das, was du bist...

Glaube mir, wenn du dein Magazin des Hasses in mich leergeschossen hast, wirst du auch zu Boden sinken.
Du bist mein schwarzes Gewissen, meine eigene Hand mit der Pistole,
Die sich zitternd gegen mich richtet.