Prodavac Iluzi - Martin Maxa traduction en allemand

Prodavac Iluzi

Mluví se o tom, že přichází čas velkých změn.
O tom, že pomalu vchází už do dveří.
Prý i ten nebožtík, co nechce jít z kola ven,
Už zítra se ještě rád zbaví svých otěží.

Možná bílej frak už si navléká funebrák.
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří.
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží,

že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí.
Celá ta sláva nebude nic než jen trik.
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací.

Jen co se dav pozůstalých přestane konečně cpát
A pod zármutkem stoly přestanou se prohýbat,
První nesmělý pochyby začnou se k povrchu drát,
Jestli vůbec tu je ten, kdo chtěl by v tom škváru hrát.

Možná bílej frak už si navléká funebrák.
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří.
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží,

že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí.
Celá ta sláva nebude nic než jen trik.
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací.

Illusionsverkäufer

Man spricht davon, dass die Zeit großer Veränderungen kommt.
Davon, dass sie langsam schon zur Tür hereinkommt.
Angeblich wird selbst der Verstorbene, der sich nicht verabschieden will,
sich schon morgen gerne seiner Zügel entledigen.

Vielleicht zieht der Bestatter schon den weißen Frack an.
Vielleicht malt er sich schon mit Schminke ein Lächeln ins Gesicht.
Vielleicht fängt die Trauerkapelle an, fröhlich zu spielen
Bevor sich derjenige findet, dem die Angst die Beine lähmt,

dass mit großem Ruhm auf der Bühne nichts sein wird
Und im Saal die enttäuschte Menge kaum vor Staunen verstummt.
Der ganze Ruhm wird nichts als nur ein Trick sein.
Die ganze billige Vorstellung wird kaum Beifall ernten.

Sobald die Menge der Hinterbliebenen endlich aufhört, sich vollzustopfen
Und die Tische unter der Trauer aufhören, sich zu biegen,
Beginnen die ersten schüchternen Zweifel an die Oberfläche zu dringen,
Ob überhaupt derjenige da ist, der in diesem Schund mitspielen wollte.

Vielleicht zieht der Bestatter schon den weißen Frack an.
Vielleicht malt er sich schon mit Schminke ein Lächeln ins Gesicht.
Vielleicht fängt die Trauerkapelle an, fröhlich zu spielen
Bevor sich derjenige findet, dem die Angst die Beine lähmt,

dass mit großem Ruhm auf der Bühne nichts sein wird
Und im Saal die enttäuschte Menge kaum vor Staunen verstummt.
Der ganze Ruhm wird nichts als nur ein Trick sein.
Die ganze billige Vorstellung wird kaum Beifall ernten.