Paroles et traduction Prago Union - Bezedna Noc

Bezedna Noc

Náhlej poryv větru nadzvednul sukni městu z průchodu vyhnal špínu,
Se skřípěním roztočil mi nad hlavou rezavou značku zákaz vjezdu,
Pak sebral ze země mikroténovej pytlík
A jedno kolečko s ním po náměstí prolít,
Než zmizel naproti mně přes street v křoví
A najednou hrobový ticho jakoby se nestalo nic,
Jen moje vlastní srdce skoro přestalo tlouct,
Zatloukaj že jsou,
V tu chvíli zbyl jsem na Zemi z lidí jen já jeden,
Vše jakoby zkoprnělo pohledem upřeným mým směrem,
Polknul jsem naprázdno a ehm-ehm trapnej moment,
Nejsem oblečenej, nemám ani hřeben,
Tak jako nikdy přesto jsem se bezděky prohmatal,
Snad abych nahnal čas a případně i jemně zachápal,
Stejně ale vím, že tu dneska večer nejsem náhodně,
A to křoví o tom něco ví,
Moc hlasitě mlčí,
Potichu mě nutí nesměle do děje vkročit...
Když člověk ve dne spí,
Noci bejvaj bezedný a měsíc mlčí jakoby něco proved
A když jsou noci bezedný,
Kostlivci lezou ze skříní pořádaj ples na svejch hrobech Jen v temnejch města zákoutích se cejtím v bezpečí,
čerstvej vzduch mi nesvědčí, jsem z něho nesvůj takže čí?
Náhlý bezvětří zastavilo mojí plavbu nocí,
Na pustým náměstí se sprchuju v záři pouliční lampy,
Na zastávce nikdo nestojí,
Jen z křoví vedle ní je cejtit toluen a chcanky,
Na zemi noviny na kusy,
Přesto přečtu si o pánovi, co se nevrátil s důchodem z banky,
Už víc jak měsíc o něm nikdo nic neví,
Zhruba tak dlouho jak to tady z toho křoví tak divně smrdí,
A jak ten zápach sílí, kolemjdouci akorát svoje xichty víc a víc křiví,
Nikdo se nediví, nikdo to totiž nestačí, a taky si už zvykli,
A místni cajti to maj v píči nikdo jim to nedá do přesčasu,
A navíc tímhletím rajónem nemaj trasu,
Jsou radši někde v teple, víš co do pohody,
Maximálně tak vobložit někoho vo prachy nebo body,
Strážní andělé už taky vyklidili pole
Nebyli dost high aby přežili to tady dole,
A měsíc mlčí jakoby něco proved, jenom tiše žasne,
Když proplouvá jako gondoliér kolem...
Když člověk ve dne spí,
Noci bejvaj bezedný a měsíc mlčí jakoby něco proved
A když jsou noci bezedný,
Kostlivci lezou ze skříni pořádaj ples na svejch hrobech Obyčejný křoví na náměstí v metropoli,
Zelený, v létě zimou holý,
Tisíce lidí kolem něho denně chodí,
Nebo jen o pár metrů dál na zastávce stojí,
A je jasný že se necejtej nijak vinný,
Ráno si prostě jenom dojdou pro noviny,
Vždyť smrt znají jenom z telky,
To se jich netýka, šašci bez královny,
Vlastní lživlezprdelky každý ma svý starosti co připadaj mu velký,
Posraný z vlastní důležitosti nosíme svý slabosti jak šperky
A přitom nevidíme dál než na krok, nevěříme dál než za hrob,
Chodíme s očima upřenýma na svoje nohy,
V očích už se nezrcadlí ani kousíček oblohy
A tak ani nevnímáš jak barvy kolem blednou,
Jsme ale ješte pořád živí když už snáma ani mrtví nehnou?
Ani zápach mrtvoly, nemužeme si to dovolit,
Ztrácet čas, hlavu otočit, nebo se snad nedejbože dokonce i zastavit? nechali sme se vlastníma ambicema ochočit,
Mužem se modlit a nebo jit a něco v sobě změnit,
Něco se ale musí stát, když už i mrtvoly začnou mluvit...
Znáš ten klid před bouří,
Když šelma oči přimhouři,
Stíny se prodlouží,
A scéna se do příšeří pohrouží,
Kdoví kolik z nás dneska v purpurových loužích doslouží,
Přece nikdo netouží,
Po ničem víc než ať se ten čas už tolik neplouží,
A měsíc mlčí jakoby něco proved,
Myslí si svoje, když proplouvá jako gondoliér kolem...

Bottomless Night

A sudden gust of wind lifted the city's skirt, drove dirt out of the passage,
With a screech, it spun above my head a rusty sign, "no entry,"
Then it picked up a plastic bag from the ground
And took one lap around the square with it,
Before it disappeared across the street from me, into the bushes
And suddenly, a deathly silence, as if nothing had happened,
Only my own heart almost stopped beating,
Keep beating, they are there,
At that moment, I was the only one left on Earth,
Everything seemed to freeze, staring in my direction,
I swallowed, "ehm-ehm," an awkward moment,
I'm not dressed, I don't even have a comb,
Just like always, yet, I instinctively touched myself,
Trying to buy some time and, perhaps, gently grasp,
But I know I'm not here by chance tonight,
And those bushes know something about it,
They're awfully quiet,
They silently force me to step into the story...
When a man sleeps during the day,
The nights are bottomless and the moon is silent as if it did something wrong
And when the nights are bottomless,
Skeletons crawl out of the closets and hold a ball on their graves Only in the dark corners of the city, I feel safe,
Fresh air doesn't agree with me, it makes me feel uneasy, so whose air is this?
A sudden calm stopped my voyage through the night,
In the deserted square, I shower in the glow of a street lamp,
No one's waiting at the bus stop,
Just the smell of toluene and weed coming from the bushes next to it,
Newspapers torn to pieces on the ground,
But I still read about a gentleman who didn't come back from the bank with his pension,
No one has heard from him for over a month,
Roughly as long as that smell from the bushes has been so strange,
And as the stench grows stronger, passers-by only twist their faces more and more,
No one is surprised, because no one has time, and they're used to it anyway,
And the local cops don't care, nobody will give them overtime for this,
Besides, they don't patrol this area,
They'd rather be somewhere warm, you know, in comfort,
At most, frame someone for money or points,
Guardian angels have also cleared the field
They weren't high enough to survive down here,
And the moon is silent as if it did something wrong, it just silently marvels,
As it floats by like a gondolier...
When a man sleeps during the day,
The nights are bottomless and the moon is silent as if it did something wrong
And when the nights are bottomless,
Skeletons crawl out of the closets and hold a ball on their graves An ordinary bush in a square in the metropolis,
Green, bare in summer from the cold,
Thousands of people walk by it every day,
Or just stand a few feet away at the bus stop,
And it's clear they don't feel guilty in any way,
They just get their newspaper in the morning,
They only know death from TV after all,
It doesn't concern them, fools without a queen,
Everyone has their own lies and worries that seem big to them,
Shitting ourselves from our own importance, we wear our weaknesses like jewelry
And yet we can't see beyond a step, we don't believe beyond the grave,
We walk with our eyes fixed on our feet,
Not even a sliver of the sky reflects in our eyes anymore
And so, you don't even notice how the colours around you fade,
But are we still alive when even the dead don't move with us?
Not even the stench of a corpse, we can't afford it,
To waste time, turn our heads, or, God forbid, even stop? We let our own ambitions take over,
We can pray or go and change something within ourselves,
But something has to happen when even the corpses start talking...
You know that stillness before the storm,
When the helmet closes its eyes,
Shadows lengthen,
And the scene is plunged into twilight,
Who knows how many of us will meet our end today in crimson puddles,
Surely nobody desires,
Anything more than for time to stop crawling so slowly,
And the moon is silent as if it did something wrong,
It thinks its own thoughts, as it floats by like a gondolier...