Paroles et traduction Raduza - Nomádský Stan

Nomádský Stan

Ještě spím v nomádském stanu.
Ještě nevidím konec cest svých.
Ještě mnohokrát ulehnu a vstanu,
Od ohně slyším hovor a smích.
Jednou všechny koráby pouští, které na cestu se pouští,
Navěky spočinou vestínu oáz,
Jako ti před námi i ti co přijdou po nás.
I když život můj příteli je mnohem kratší, než jsme mysleli.

Ještě vítr žene mou bárku,
Ještě nenadešel čas na návrat.
Ještě mé oči hledí na Polárku.
Kolik je strachu, tolik zavřených vrat.
Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě.
Jednou dopluji k břehům Itaky,
Vystoupím na břeh a ty taky.
I když život můj příteli je mnohem kratší,
Než jsme mysleli.

Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě.
Jednou dopluji k břehům Itaky,
Vystoupím na břeh a ty taky, taky, taky, taky.
I když život můj příteli je mnohem kratší,
Než jsme mysleli.

Ještě sedím pevně na svém koni,
Ještě je přede mnou až k obzoru step.
A když svou hlavu k jeho šíji skloním,
Slyším jeho i svůj zrychlený tep.
A lidé pouští, moří i stepí,
Silní i slabí,
Vidoucí i slepí
V jediném směru k domovu míří
A jejich kroky prach země víří.
I když život můj příteli je mnohem kratší.
I když život můj příteli je mnohem kratší, než jsme mysleli.

The Nomad's Tent

I still sleep in the nomad's tent.
I still do not see the end of my journeys.
I still often lie down and rise again,
Near the fire I hear talk and laughter.
One day all the ships of the desert, which set out on the journey,
Will rest forever in the shade of the oases,
Like those before us and those who will come after us.
Although my life, my friend, is much shorter than we thought.

My boat is still being driven by the wind,
It is not time yet to return.
My eyes still look at the North Star.
There is as much fear as there are closed gates.
One day all our ships will turn their bows homeward to Ida.
One day I will reach the shores of Ithaca,
I will step ashore and so will you.
Although my life, my friend, is much shorter,
Than we thought.

One day all our ships will turn their bows homeward to Ida.
One day I will reach the shores of Ithaca.
I will step ashore and so will you, you, you, you.
Although my life, my friend, is much shorter,
Than we thought.

I still sit firmly on my horse,
There is still a steppe before me to the horizon.
And when I bow my head to its neck,
I hear its and my rapid pulse beating.
And people of the desert, sea and steppe,
Strong and weak,
Sighted and blind,
Head in a single direction homeward
And their steps stir the dust of the earth.
Although my life, my friend, is much shorter.
Although my life, my friend, is much shorter than we thought.