Sedm Dostavníků - Waldemar Matuska traduction en allemand

Sedm Dostavníků

Hej! Kam jedete?
K brodu!
Vemte mě kousek se sebou
Tak si sedněte. Hyjé!
Plání se blíží sedm dostavníků
Stačí jen mávnout, a jeden zastaví
Sveze mě dál za pár dobrých slov a díků
Ten kočí, co má modrý oči laskavý

Hyja hyja hou! Dlouhá bude cesta
Dlouhá jako píseň, co mě napadá
Hyja hyja hou! Sám, když někdy stojím
Sám proti slunci, který právě zapadá

Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí
Neklidní ptáci maj' hlasy hádavý
Vyprahlá tráva už velký deště cítí
Ty deště, co i moje stopy zaplaví

Hyja hyja hou! Dlouhá bude cesta
Dlouhá jako píseň, co mě napadá
Hyja hyja hou! Sám, když někdy stojím
Sám proti slunci, který právě zapadá

Hyja hyja hou! Dlouhá bude cesta
Dlouhá jako píseň, co mě napadá
Hyja hyja hou! Sám, když někdy stojím
Sám proti slunci, který právě zapadá

Plání se blíží sedm dostavníků
Stačí jen mávnout, a jeden zastaví
Sveze mě dál za pár dobrejch slov a díků
Ten kočí, co má modrý oči laskavý

Sieben Kutschen

Hey! Wohin fahrt ihr?
Zur Furt!
Nehmt mich ein Stück mit.
So setzt Euch. Hüh!
Über die Prärie nähern sich sieben Kutschen.
Es reicht zu winken, und eine hält an.
Sie fährt mich weiter für ein paar gute Worte und Dank,
Der Kutscher, der blaue, liebevolle Augen hat.

Hüja, hüja, hou! Lang wird die Reise sein,
Lang wie das Lied, das mir gerade einfällt.
Hüja, hüja, hou! Wenn ich manchmal alleine stehe,
Allein gegen die Sonne, die gerade untergeht.

Ich weiß, dass die Sterne heute nicht leuchten werden,
Unruhige Vögel haben streitsüchtige Stimmen,
Das ausgedörrte Gras spürt schon die großen Regen,
Die Regen, die auch meine Spuren überschwemmen werden.

Hüja, hüja, hou! Lang wird die Reise sein,
Lang wie das Lied, das mir gerade einfällt.
Hüja, hüja, hou! Wenn ich manchmal alleine stehe,
Allein gegen die Sonne, die gerade untergeht.

Hüja, hüja, hou! Lang wird die Reise sein,
Lang wie das Lied, das mir gerade einfällt.
Hüja, hüja, hou! Wenn ich manchmal alleine stehe,
Allein gegen die Sonne, die gerade untergeht.

Über die Prärie nähern sich sieben Kutschen.
Es reicht zu winken, und eine hält an.
Sie fährt mich weiter für ein paar gute Worte und Dank,
Der Kutscher, der blaue, liebevolle Augen hat.