Текст песни и перевод на немецкий Petr Spálený feat. Zdenek Rytir - Dítě Štěstěny

Dítě Štěstěny

Štěstěna je to co letí
byl jsem jedním z jejích dětí
zdálky jen prstem kývla a já šel za ní.
Dnes nejsem to co jsem býval
zpívám jinak než jsem zpíval
a divné sny mi náhle ruší spaní.

Že teď mám přátel čím dál tím míň
už za mnou nejdou tak jako můj stín,
už nemám cestu pozlacenou,
už mě strejc neplácá po ramenou,
zítra mě nikam na oběd nepozvou
a dívky žádný mi nepíšou,
a dívky žádný mi nepíšou.

Štěstěna je bárka vratká,
otevřela svoje vrátka
její dítě jí do náruče vklouzlo.
Ostatní se brodí blátem,
zastaví se před plakátem
jehož nápis proměnilo kouzlo.

Že teď mám přátel čím dál tím míň
už za mnou nejdou tak jako můj stín,
už nemám cestu pozlacenou,
už mě strejc neplácá po ramenou,
zítra mě nikam na oběd nepozvou
a dívky žádný mi nepíšou,
a dívky žádný mi nepíšou.

Vím že čas má různé stezky,
dělá z písní černé desky
a z těch desek vzpomínky a smetí.
Zpívat pro nadšené davy,
vychutnávat nápoj slávy
a pak koukat jak to všechno letí.

Že teď mám přátel čím dál tím míň
už za mnou nejdou tak jako můj stín,
už nemám cestu pozlacenou,
už mě strejc neplácá po ramenou,
zítra mě nikam na oběd nepozvou
a dívky žádný mi nepíšou,
a dívky žádný mi nepíšou,
a dívky žádný mi nepíšou.

Glückskind

Das Glück ist das, was fliegt,
ich war eines ihrer Kinder,
sie winkte nur von weitem, und ich folgte ihr.
Heute bin ich nicht mehr, was ich war,
ich singe anders, als ich sang,
und seltsame Träume stören plötzlich meinen Schlaf.

Dass ich jetzt immer weniger Freunde habe,
sie folgen mir nicht mehr wie mein Schatten,
mein Weg ist nicht mehr vergoldet,
mein Onkel klopft mir nicht mehr auf die Schulter,
morgen lädt mich niemand zum Mittagessen ein
und keine Mädchen schreiben mir,
und keine Mädchen schreiben mir.

Das Glück ist ein zerbrechlicher Kahn,
sie öffnete ihre Pforten,
ihr Kind glitt in ihre Arme.
Die anderen waten durch den Schlamm,
bleiben vor einem Plakat stehen,
dessen Aufschrift sich durch einen Zauber verändert hat.

Dass ich jetzt immer weniger Freunde habe,
sie folgen mir nicht mehr wie mein Schatten,
mein Weg ist nicht mehr vergoldet,
mein Onkel klopft mir nicht mehr auf die Schulter,
morgen lädt mich niemand zum Mittagessen ein
und keine Mädchen schreiben mir,
und keine Mädchen schreiben mir.

Ich weiß, dass die Zeit verschiedene Wege geht,
aus Liedern schwarze Platten macht
und aus diesen Platten Erinnerungen und Müll.
Vor begeisterten Massen singen,
den Trank des Ruhms genießen
und dann zusehen, wie alles verfliegt.

Dass ich jetzt immer weniger Freunde habe,
sie folgen mir nicht mehr wie mein Schatten,
mein Weg ist nicht mehr vergoldet,
mein Onkel klopft mir nicht mehr auf die Schulter,
morgen lädt mich niemand zum Mittagessen ein
und keine Mädchen schreiben mir,
und keine Mädchen schreiben mir,
und keine Mädchen schreiben mir.