Текст и перевод песни BPM feat. Lyrik - Příběhy z předměstí (feat. Lyrik)

Příběhy z předměstí (feat. Lyrik)

Nádherný záclony a paničky s hadicí
Kropěj anglický trávník na předměstí.
Všechno se jeví jako sen, krásný sen,
Ale když oloupeš kůru, zbyde křik ze stěn.
Zbyde život beze změn. Jakou roli hrát?
Vzdát se hodnot, nebo přijmout řád?
Rutinní fenomén: Auto, žena, děti, dům,
Práce. Zůstat vězeň a vyhnout se svejm snům.
Vypnout představy o kariéře umělce,
Vydělat love, pak je všechny svěřit manželce.
Dusit pocity a stát se živou mrtvolou.
Slepě si myslet, že ty věci takhle fungujou.
Co když přijmeš roli stát se klonem z předměstí?
Teď jestli je to úděl, nebo ryzí neštěstí.
Manželství, zoufalost a navenek se smát,
Mít velký dům a přitom si v něm život odpykat.
Mohutně polykat, všechny touhy zašít pryč.
Připadat si jak v cele a nemít klíč.
Mohutně polykat, všechny touhy zašít pryč.
Kát se jak křesťan, mít po ruce bič.

Vidím, jak jdeš ulicí, z kapes ti padaj sny,
Kterých se vzdáváš pro jejich představy.
Jsme si podobný, já a ty tak lehce posraný
Ze života, co jde čelem proti konvenci.
Unikal jsi do umění, dělalo tě silnější.
Byl to tvůj svět, kde tě nikdo neslyší.
Proč jsi to ale vzdal? Vždyť to byl náš zápas.
Nemůžou tě chápat, svoboda není náplast.
Měšťák nemá sílu pohlídnout do svýho srdce,
Má už cestu danou, ale měnit se mu nechce.
Dělá, co se od něj čeká, vždyť to jde tak lehce.
Jenom nahrazuje soudce, ale hraje světce.
Každej tu má předem danou svoji malou roli.
Rodiče věděj líp než ty, jakou si máš zvolit.
Celý je to hra, kde vládnou ideální vzory,
Hlavní je tu obraz a ne tvůj vlastní pocit.
Přijímáš, co ti bylo dáno a to bez odporu,
Je to přirozený, jako když piješ vodu.
Jednou se to ale zbortí, pak to trochu bolí,
Jsi už jeden z nich, hraješ úsměv na okolí.

Predmestský chlapec lenivo vstává z postele.
Jedno ak sa volá, to ráno je to posledné,
Kedy sa pozerá na svet v starej perspektíve,
Kde každý uniká k tomu, čo je klidné, milé.
Uteká zalepiť slobodu a sny náplasťami proti kríze.
Je príjemné byť námesačný.
Všade je ticho, iba z vodovodu kvapká voda.
Škriabe sa v trenkách, na kompe nie je ani noha.
Nechápe, kde sa to stalo, že sa tak zamotal.
Chce patrát kto to žije v ňom, tak je to samota.
Strach z neznámych hĺbok, pokúša sa volať.
Odpoveďou sú dve slová: vnútorná sloboda.
A je to jasná správa, žiadna sláva,
Opustiť celý ten systém, predsa v ňom zostať plávať.
Lebo sa zdá, že mnohí to tak chcú,
Udržať komformitu, vychovať komunitu.
Zraniteľnú, bezzubú, netvorivú, tupú, nízkoenergetickú tlupu.
Ten predmestský chlapec vstáva z postele
A podprahové reklamy sú fajn, ale on je už inde.

Stories from the Suburbs (feat. Lyrik)

Beautiful curtains and ladies with hoses
Watering the English lawn in the suburbs.
Everything seems like a dream, a beautiful dream,
But when you peel the bark, there's screaming from the walls.
There's a life without change. What role to play?
Give up values or accept the order?
Routine phenomenon: Car, wife, kids, house,
Work. Stay a prisoner and avoid your dreams.
Turn off the fantasies of an artist's career,
Make money, then entrust it all to your wife.
Stifle feelings and become a living corpse.
Blindly think that things work like that.
What if you accept the role of becoming a suburban clone?
Now whether it's fate or pure misfortune.
Marriage, despair, and outwardly smile,
Have a big house and yet serve your life in it.
Swallow heavily, sew away all desires.
Feel like you're in a cell and have no key.
Swallow heavily, sew away all desires.
Repent like a Christian, have a whip at hand.

I see you walking down the street, dreams falling out of your pockets,
Which you give up for their ideas.
We are similar, you and I so easily scared
Of a life that goes head-on against convention.
You escaped into art, it made you stronger.
It was your world where no one hears you.
But why did you give it up? It was our fight.
They can't understand you, freedom is not a band-aid.
The bourgeois has no strength to look into his heart,
He already has his path set, but he doesn't want to change.
He does what is expected of him, it's so easy.
He only replaces the judge, but plays the saint.
Everyone here has their own little role predetermined.
Parents know better than you which one to choose.
The whole thing is a game where ideal role models rule,
The main thing here is the image and not your own feeling.
You accept what was given to you without resistance,
It's natural, like drinking water.
One day it will collapse, then it hurts a little,
You are already one of them, you play a smile for those around you.

The suburban boy lazily gets out of bed.
Whatever his name is, this morning is the last one,
When he looks at the world in the old perspective,
Where everyone escapes to what is calm and pleasant.
He runs to cover up freedom and dreams with patches against the crisis.
It's nice to be sleepwalking.
There is silence everywhere, only water is dripping from the tap.
He scratches his underpants, there is not a leg on the ferry.
He doesn't understand where it happened, that he got so entangled.
He wants to find out who lives in him, so it's loneliness.
Fear of unknown depths, he tries to call.
The answer is two words: inner freedom.
And it's a clear message, no glory,
Leave the whole system, still swim in it.
Because it seems that many people want it that way,
Maintain conformity, raise a community.
Vulnerable, toothless, non-creative, dull, low-energy mob.
That suburban boy gets out of bed
And subliminal ads are cool, but he's already somewhere else.