Текст и перевод песни Dalibor Janda - Vždycky Jsem To Já

Vždycky Jsem To Já

Všechno já jsem měl po bráchovi zděděný,
I těch šatů pár, v kterých on si hrál,
O vánocích, když se všem rozdávaly dárky,
Byl jsem já ten poslední, kdo se kouknout šel ...

Vždycky jsem to já, koho smůla prohání,
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
Ráno, když se probudím a jdu koupit housky,
V krámě řeknou: Litujem. Já jdu s prázdnou dál.

Vždycky jsem to já koho smůla prohání,
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
Jen tak v tílku když jdu ven, vždycky přijde bouřka,
Když náhodou deštník mám, slunce svítívá.

Dívku, co jsem chtěl, víckrát už jsem nepotkal,
Důvod nebyl ten, že bych trému měl,
Na schůzku když já jsem šel, jízdní řád se měnil,
Autobusy, kam jsem chtěl, prý už nejezdí.

Vždycky jsem to já, koho smůla prohání,
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
I když lásku nalákám a vyrazíme spolu,
Nikde nic se nekoná, zavírací den.

Vždycky jsem to já, koho smůla prohání,
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
V pátek jsem se narodil, třináctýho k tomu,
Dál nevěřím pověrám, klidně zpívám dál.

C'est toujours moi

Tout ce que j'ai hérité de mon frère,
Même ces quelques vêtements dans lesquels il jouait,
À Noël, quand tout le monde recevait des cadeaux,
J'étais le dernier à regarder…

C'est toujours moi que la malchance traque,
C'est toujours moi qui doit comprendre.
Le matin, quand je me réveille et vais acheter des petits pains,
Au magasin, ils disent : Désolé. Je pars les mains vides.

C'est toujours moi que la malchance traque,
C'est toujours moi qui doit comprendre.
En débardeur quand je sors, il y a toujours un orage,
Si par hasard j'ai un parapluie, le soleil brille.

La fille que je voulais, je ne l'ai plus jamais rencontrée,
Ce n'était pas parce que j'étais timide,
Quand j'allais à notre rendez-vous, l'horaire des bus changeait,
Les bus que je voulais prendre, apparemment, ne circulaient plus.

C'est toujours moi que la malchance traque,
C'est toujours moi qui doit comprendre.
Même si j'attire l'amour et que l'on sort ensemble,
Rien n'est ouvert, jour de fermeture.

C'est toujours moi que la malchance traque,
C'est toujours moi qui doit comprendre.
Je suis né un vendredi, treizième en plus,
Je ne crois plus aux superstitions, je chante tranquillement.