Jmeno Ve Skale - Daniel Landa перевод на немецкий

Jmeno Ve Skale

Je sychravý konec léta, rok 9 po kristu. Početný římský vojenský sbor se přibližuje k místu zvanému Teutoburský les. Unavení legionáři se ukládají ke spánku a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, není důvod k obavám. Trestná výprava do srdce Germánie bude do určité míry jen rutinní záležitost. Není na světě armády, která by zkušené a dokonale vycvičené legie dokázala porazit...

Ptáci po nebi táhnou.
Slunce se k obzoru sklání.
Sedím a tesám do kamene.
Posílám bohům svý přání.

Kéž je ze mne centurion, kéž přijde řada na můj štít.
V lesích plných barbarů, jenž si nezaslouží žít.

Soumrak pomalu padá
Na šedivou Germánii, nepřátelskou a zlou.
Nevíš, co bude zítra, nevíš, co bylo dnes.

V mlhách je cítit zrada
A močál čeká na legii.
Tak nevlídně nás vítá
Teutoburský les.

Z nápisu ve skále se budoucí dozví, kdo před věky tu stál.
Kdo tu navždy svoje jméno vytesal.
Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem,
Kostrbatá písmena psaná Římanem.Soumrak pomalu padá
Na šedivou Germánii, nepřátelskou a zlou.
Nevíš, co bude zítra, nevíš, co bylo dnes.

V mlhách je cítit zrada
A močál čeká na legii.
Tak nevlídně nás vítá
Teutoburský les.

V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách Teutoburského lesa (na území dnešního Německa) ke střetu tří elitních římských legií v počtu mezi 30 až 40 000 muži s germánskyým kmenem Cherusků vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem).
Když se legionáři roztažení do nekonečného zástupu jen s velikými obtížemi prokousávali rozmoklým terénem a bažinami, z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili germánští válečníci ze všech stran. Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím jednu z nejkatastrofálnějších porážek v historii a z početného kontingentu se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům.

Name Im Felsen

Es ist ein feuchtkaltes Ende des Sommers, das Jahr 9 nach Christus. Ein zahlreiches römisches Heer nähert sich einem Ort namens Teutoburger Wald. Müde Legionäre legen sich schlafen, und obwohl sie erschöpft und durchgefroren sind, gibt es keinen Grund zur Sorge. Die Strafexpedition ins Herz Germaniens wird weitgehend nur eine Routineangelegenheit sein. Es gibt keine Armee auf der Welt, die die erfahrenen und perfekt ausgebildeten Legionen besiegen könnte...

Vögel ziehen am Himmel.
Die Sonne neigt sich dem Horizont zu.
Ich sitze und meißle in den Stein.
Ich sende den Göttern meine Wünsche.

Möge ich ein Zenturio werden, möge mein Schild gefordert sein.
In Wäldern voller Barbaren, die es nicht verdienen zu leben.

Die Dämmerung fällt langsam
Auf das graue Germanien, feindselig und böse.
Du weißt nicht, was morgen sein wird, du weißt nicht, was heute war.

Im Nebel ist Verrat zu spüren
Und der Sumpf wartet auf die Legion.
So unwirtlich empfängt uns
Der Teutoburger Wald.

Von der Inschrift im Felsen werden die Zukünftigen erfahren, wer vor Äonen hier stand.
Wer hier für immer seinen Namen einmeißelte.
Dann wird derjenige, der sich hierher verirrt, leise aussprechen,
Die krakeligen Buchstaben, von einem Römer geschrieben.Die Dämmerung fällt langsam
Auf das graue Germanien, feindselig und böse.
Du weißt nicht, was morgen sein wird, du weißt nicht, was heute war.

Im Nebel ist Verrat zu spüren
Und der Sumpf wartet auf die Legion.
So unwirtlich empfängt uns
Der Teutoburger Wald.

Im September des Jahres 9 unserer Zeitrechnung kam es in den Sümpfen des Teutoburger Waldes (auf dem Gebiet des heutigen Deutschlands) zum Zusammenstoß dreier römischer Elite-Legionen mit einer Stärke zwischen 30.000 und 40.000 Mann mit dem germanischen Stamm der Cherusker, angeführt vom Häuptling Arminius (Hermann).
Als sich die Legionäre, in einer endlosen Kolonne weit auseinandergezogen, nur mit größten Schwierigkeiten durch das aufgeweichte Gelände und die Sümpfe kämpften, griffen germanische Krieger sie aus der Tiefe des Teutoburger Waldes von allen Seiten an. Nach einem dreitägigen Massaker erlitt das unbesiegbare Rom eine der katastrophalsten Niederlagen seiner Geschichte, und von dem zahlreichen Kontingent konnten sich nur wenige Glückliche retten.