Osmy Den Chaosu - Daniel Landa перевод на немецкий

Osmy Den Chaosu

Ohnivý květy vykvetly ze střech domů.
Žár spálil na prach naděje a sny.
Popel se snáší na pahýly stromů.
Klany se rodí. Už se sečetly dny.

Toulavý psi, který nikdo nemá rád,
Rvou se o kus masa, z tlam jim kape krev.
A kradmý pohledy míří do tvých zad.
Od skal sem doléhá podivný zpěv.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna, jenž jí neměl rád.

Jedna tlustá čára za nekonečnou pýchou.
Velká tečka za větou nedokončenou.
Kouř se vznáší nad krajinou tichou
A ty ještě jednou zamávej na rozloučenou.

Knokautován na kolenou klečí náš svět.
Poražen se těžce sbírá z otřesu.
Modlitba se dere přes popraskanej ret.
Vítá tě Země v novým účesu.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Der Achte Tag des Chaos

Feurige Blumen erblühten aus den Dächern der Häuser.
Die Glut verbrannte Hoffnungen und Träume zu Staub.
Asche senkt sich auf die Baumstümpfe.
Clans werden geboren. Die Tage sind bereits gezählt.

Streunende Hunde, die niemand mag,
Raufen sich um ein Stück Fleisch, Blut tropft aus ihren Mäulern.
Und verstohlene Blicke zielen auf deinen Rücken.
Von den Felsen dringt seltsamer Gesang hierher.

Das Ende eines Rätsels, geschlagen sind Herr und Pöbel.
Im Rhythmus eines Kinderreims lernst du kennen, was Schrecken ist.

So ein kleiner Planet zischt durch das All.
Aus der Ferne bringt er der Welt eine völlig neue Ordnung.
Der achte Tag des Chaos und Durcheinander im Ameisenhaufen.
Da verstieß die Mutter den Sohn, der sie nicht geliebt hat.

Ein dicker Strich hinter dem unendlichen Hochmut.
Ein großer Punkt hinter einem unvollendeten Satz.
Rauch schwebt über der stillen Landschaft
Und du, winke noch einmal zum Abschied.

Ausgeknockt kniet unsere Welt.
Besiegt rappelt sie sich mühsam vom Schock auf.
Ein Gebet dringt über die aufgesprungene Lippe.
Die Erde begrüßt dich in neuer Frisur.

So ein kleiner Planet zischt durch das All.
Aus der Ferne bringt er der Welt eine völlig neue Ordnung.
Der achte Tag des Chaos und Durcheinander im Ameisenhaufen.
Da verstieß die Mutter den Sohn, der sie nicht geliebt hat.

Das Ende eines Rätsels, geschlagen sind Herr und Pöbel.
Im Rhythmus eines Kinderreims lernst du kennen, was Schrecken ist.

So ein kleiner Planet zischt durch das All.
Aus der Ferne bringt er der Welt eine völlig neue Ordnung.
Der achte Tag des Chaos und Durcheinander im Ameisenhaufen.
Da verstieß die Mutter den Sohn, der sie nicht geliebt hat.