Текст и перевод песни Daniel Landa - Stare Zdi

Stare Zdi

Tma možná slyší němý pláč starých stěn,
Svědkové tiší, slz mužů, nářku žen.
Staletí už mlčí, a musí to tak být.
Tajemství skrytá nám nesmí prozradit!
Jen starý kámen může tuhle tíhu nést,
Jak vyschlý pramen tu střádá na pověst.
Pýchy i pády všech ješitných lidí
Staré zdi tají a tiše se stydí.
Čas se nachýlil.
Byla jednou jedna holčička a ta byla hrozně zvědavá. Vždycky chtěla přijít na kloub nějakému tajemstvím. Byla tím úplně posedlá!
/Jde vám o ten talisman!/
A tak strkala nos do velmi starých záležitostí.
Do věcí které jsou dávno mrtvé.
/Já vám ho ráda dám.../
A motala se světem, ve kterém se vůbec nevyzná. Světem hlubokým jako černý les.
/Vezměte si ho, jestli chcete.../
Myslela, že uprostřed tmy najde světýlko a přitom se v tom lese ztratila. Teď je vystrašená a chce se jí plakat. Namísto světla se všude rozhostí tma, a to veliké tajemství se pro ní konečně rozuzlí...
/Vy jste lykantrop!/
Větší hloupost jsem ještě neslyšel, já a lykantrop...
Jste úplně vedle slečinko, já a lykantrop?!
To jste udělala malinko z podlahy strop.
Jste úplně vedle, vedle jak ta jedle.
Kdo zabloudil v lese? Kdo se tady třese?
Tak tím naším nosem zavětřete, kdo jsem já?
Já jsem vaše smrt mé dítě.
Nicota, která vás za chvíli obejme.
Volá na mne vaše krásná krční tepna a takové sladké volání já slyším i z velké dálky.
Určitě se vám to bude líbit - smrt je jako zapomnění...
/Já vám ten medailon nedám!/
Zbytečně to prodlužujete, akorát vás to bude bolet...
Nebojte se! Tenhle statista na vás přece nemá!
Je to statečná holka.
Má na to! Nevzdá to!

Ancient Walls

Darkness may likely hear the silent cry of these old walls,
Silent witnesses of tears of men, of women's wailing.
Centuries have they been silent, and so it must remain.
Hidden secrets they must not betray!
Only an old stone can bear this burden,
Like a dried-up well that hoards its reputation.
Pride and falls of all vain people
Ancient walls conceal and are silently ashamed.
Time has tilted.
Once upon a time there was a little girl who was terribly curious. She always wanted to get to the bottom of some secrets. She was completely obsessed with it!
/It's about that talisman!/
And so she poked her nose into very old affairs.
Into things that have long been dead.
/I'll gladly give it to you.../
And she wandered through a world in which she had no idea. A world as deep as a black forest.
/Take it if you want.../
She thought that in the middle of the darkness she would find a light and yet she got lost in that forest. Now she is scared and wants to cry. Instead of light, darkness spreads everywhere, and that great secret is finally revealed to her...
/You're a werewolf!/
I've never heard anything more stupid, me and a werewolf...
You're completely off, little miss, me and a werewolf?!
You've definitely flipped the floor into the ceiling.
You're completely off, off like that fir tree.
Who got lost in the forest? Who is shivering here?
So who am I? Sniff with our nose.
I am your death, my child.
Nothingness, which will embrace you soon.
Your beautiful carotid artery calls me and I can hear such a sweet call even from a great distance.
You'll definitely like it - death is like oblivion...
/I won't give you the medallion!/
It's pointless to extend it, it will just hurt...
Don't worry! That extra doesn't have you!
She is a brave girl.
She can do it! She won't give up!