Pozdrav Naposledy - František Nedvěd перевод на немецкий

Pozdrav Naposledy

Loučil se se svými druhy muž,
Lovit bude za horama,
Do sněhu, mu zapad jeho nůž, kule z pušky mezi krama
Vítr skučí teskně po pláni
čechrá jeho vlasy na skráni,
Před odjezdem s kamarády stál,
Zpíval, když se vzdaloval.

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Hvízdnul, prásknul, bičem zamával,
Saně po sněhu už sviští
V osadě ho každý varoval,
Aby jel až měsíc příští,
Nedbal rady, po svém dělal jen,
Z osady si vyjel za lovem
Když odjížděl nocí polární, bylo slyšet volání:

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Rok již plynul, po lovci ni zvěst,
Márně pátraly jsme po něm,
Když tu náhle eskymáka pěst
Svírala list, zžehlý ohněm,
Každému co přijel vyprávěl,
že tam mrtví ve sněhu ležel,
Když umíral kamarádům psal
Odkazy svých dávných cest.

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Letzter Gruß

Ein Mann verabschiedete sich von seinen Freunden,
Er wird hinter den Bergen jagen,
In den Schnee fiel sein Messer, die Kugel aus dem Gewehr zwischen das Gerümpel
Der Wind heult wehmütig über die Ebene,
zerzaust sein Haar an den Schläfen,
Vor der Abfahrt stand er bei seinen Kameraden,
Er sang, als er sich entfernte.

Grüß sie ein letztes Mal, bevor ich in die Heimat zurückkehre,
Die, die ich einst liebte, diese rosafarbene, duftende Blüte.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.

Er pfiff, knallte, schwang die Peitsche,
Der Schlitten flitzt schon über den Schnee
In der Siedlung warnten ihn alle,
Er solle erst im nächsten Monat fahren,
Er achtete nicht auf den Rat, tat nur, was er wollte,
Aus der Siedlung fuhr er zur Jagd
Als er in der Polarnacht davonfuhr, hörte man seinen Ruf:

Grüß sie ein letztes Mal, bevor ich in die Heimat zurückkehre,
Die, die ich einst liebte, diese rosafarbene, duftende Blüte.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.

Ein Jahr verging, keine Nachricht vom Jäger,
Vergeblich suchten wir nach ihm,
Als plötzlich die Faust eines Eskimos
Einen vom Feuer versengten Brief umklammerte,
Jedem, der kam, erzählte er,
dass dort Tote im Schnee lagen,
Als er starb, schrieb er seinen Kameraden
Botschaften seiner alten Wege.

Grüß sie ein letztes Mal, bevor ich in die Heimat zurückkehre,
Die, die ich einst liebte, diese rosafarbene, duftende Blüte.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.
Längst werden Wölfe meine Knochen nagen,
Mein Blut wird zu Eis erstarren,
Dann werdet ihr euch erinnern, wenn meine Lippe kalt sein wird.