Текст и перевод песни Frantisek Nedved - Pozdrav Naposledy

Pozdrav Naposledy

Loučil se se svými druhy muž,
Lovit bude za horama,
Do sněhu, mu zapad jeho nůž, kule z pušky mezi krama
Vítr skučí teskně po pláni
čechrá jeho vlasy na skráni,
Před odjezdem s kamarády stál,
Zpíval, když se vzdaloval.

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Hvízdnul, prásknul, bičem zamával,
Saně po sněhu už sviští
V osadě ho každý varoval,
Aby jel až měsíc příští,
Nedbal rady, po svém dělal jen,
Z osady si vyjel za lovem
Když odjížděl nocí polární, bylo slyšet volání:

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Rok již plynul, po lovci ni zvěst,
Márně pátraly jsme po něm,
Když tu náhle eskymáka pěst
Svírala list, zžehlý ohněm,
Každému co přijel vyprávěl,
že tam mrtví ve sněhu ležel,
Když umíral kamarádům psal
Odkazy svých dávných cest.

Pozdrav naposledy než do vlasti vrátím se zpět,
Té, jež míval jsem rád, ten růžový vonný květ.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.
Dávno vlci moje kosti hlodat budou,
Krev má stydne mi v led,
Pak si vzpomenete, až chladný bude můj ret.

Farewell

A man bid farewell to his mates,
He will hunt beyond the mountains,
His knife will sink into the snow, a bullet from his rifle among the stuff
The wind howls mournfully across the plain,
it ruffles his hair at his temples,
Before leaving, he stood with his comrades,
He sang as he walked away.

Farewell for the last time before I return to my homeland,
The one I used to love, that fragrant pink blossom.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.

He whistled, cracked, and flicked his whip,
The sled already glides through the snow
Everyone in the settlement warned him,
To wait until next month,
He ignored the advice, did only as he pleased,
He left the settlement to hunt
As he drove away in the polar night, a voice was heard:

Farewell for the last time before I return to my homeland,
The one I used to love, that fragrant pink blossom.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.

A year has passed, no sign of the hunter,
We searched for him in vain,
When suddenly an Eskimo's fist
Clasped a burned sheet of paper,
He told everyone who came that
He lay dead in the snow,
As he was dying, he wrote to his comrades
News of his past journeys.

Farewell for the last time before I return to my homeland,
The one I used to love, that fragrant pink blossom.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.
Long since will the wolves have gnawed my bones,
My blood grows cold as ice,
Then you will remember when my lips grow cold.