Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala - Hana Zagorová feat. Karel Vágner se svým orchestrem перевод на немецкий

Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Říkej mi dneska, i když brečím,
Jsi nejvíc hezká ze všech žen;
Oči máš v slzách stále větší,
Jak nedozírný modrý sen.
Něha všech polibků ti vchází do dlaní,
Kluci jsou beznadějně zamilovaní,
Pohádky probuzení napsal Andersen.

Říkej mi dneska, i když pláču,
Jsi nejkrásnější flétny tón,
Jsi bílý míček slavných hráčů,
Který jim vyhrál Wimbledon.

Já nemám komplexy a z intimností strach,
říkej mi třeba, že jsem sexy v bikinách.
Já musím prostě uvěřit,

že na mě čeká nový cit.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem tichá a vroucí,
Nesmělá, hořící, bezmezně věřící.
Krásné bylo to léto, jak z růží.
V místech, kde cesty se úží
šťastná jsem hlídala svítání.

Říkal mi vždycky, láska trvá,
Pokud to jiným nepovíš.
Věděla jsem, že nejsem prvá,
Byl starší, moudrý, mlčel spíš.
Byl něžný, pozorný a učil mě mít rád.
Možná mě miloval, však odmítal mi psát.
Přicházel tajnou cestičkou

A vždycky s krásnou kyticí.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem šťastná a snící,
Zakletá do šípků pohádek dní, do polibků.
Krásný zdál se mi svět, prostý falší.
Šeptala jsem, nikdo další,
Nikdo mě nemůže dát mi víc.
Jsi hodný, říkáš, nesmíš stonat,
Pro mě jsi krásný dívčí sen,
Jsi jako tóny něžných sonát,
Co napsal smutný Beethoven.
Napsal to z lásky, která léčí, věřil v ní.
Bolestí člověk bývá větší, největší.
Podívej, já už nepláču.

A když si tiše vzpomínám,
Už věřím v lásku,
Kterou nemám, vlastně mám.

Erzähl Mir, Damit Ich Nicht Weine

Sag mir heute, auch wenn ich weine,
Du bist der Schönste von allen Männern;
Deine Augen in Tränen sind noch größer,
Wie ein unendlicher blauer Traum.
Die Zärtlichkeit aller Küsse kommt in deine Hände,
Mädchen sind hoffnungslos verliebt,
Märchen vom Erwachen schrieb Andersen.

Sag mir heute, auch wenn ich weine,
Du bist der schönste Flötenton,
Du bist der weiße Ball berühmter Spieler,
Der für sie Wimbledon gewann.

Ich habe keine Komplexe und keine Angst vor Intimität,
sag mir zum Beispiel, dass ich sexy in Bikinis bin.
Ich muss einfach daran glauben,

dass eine neue Liebe auf mich wartet.
Deshalb weine ich, weil ich mich erinnere.

Mit Liebe, der ersten und großen Liebe,
Ging ich still und innig,
Schüchtern, brennend, grenzenlos gläubig.
Schön war dieser Sommer, wie aus Rosen.
An Orten, wo die Wege sich verengen,
bewachte ich glücklich den Sonnenaufgang.

Er sagte mir immer, die Liebe hält,
Wenn du es anderen nicht erzählst.
Ich wusste, dass ich nicht die Erste war,
Er war älter, weiser, schwieg eher.
Er war zärtlich, aufmerksam und lehrte mich zu lieben.
Vielleicht liebte er mich, weigerte sich aber, mir zu schreiben.
Er kam über einen geheimen Pfad

Und immer mit einem schönen Blumenstrauß.
Deshalb weine ich, weil ich mich erinnere.

Mit Liebe, der ersten und großen Liebe,
Ging ich glücklich und träumend,
Verzaubert in den Hagebutten der Märchentage, in Küssen.
Schön erschien mir die Welt, frei von Falschheit.
Ich flüsterte, kein anderer,
Niemand kann mir mehr geben.
Du bist lieb, sagst, du darfst nicht krank sein,
Für mich bist du ein schöner Mädchentraum,
Du bist wie die Töne zarter Sonaten,
Die der traurige Beethoven schrieb.
Er schrieb es aus Liebe, die heilt, er glaubte daran.
Durch Schmerz wird man größer, am größten.
Schau, ich weine nicht mehr.

Und wenn ich mich leise erinnere,
Glaube ich schon an die Liebe,
Die ich nicht habe, eigentlich habe.