Текст и перевод песни Hana Zagorová feat. Karel Vágner se svým orchestrem - Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Říkej mi dneska, i když brečím,
Jsi nejvíc hezká ze všech žen;
Oči máš v slzách stále větší,
Jak nedozírný modrý sen.
Něha všech polibků ti vchází do dlaní,
Kluci jsou beznadějně zamilovaní,
Pohádky probuzení napsal Andersen.

Říkej mi dneska, i když pláču,
Jsi nejkrásnější flétny tón,
Jsi bílý míček slavných hráčů,
Který jim vyhrál Wimbledon.

Já nemám komplexy a z intimností strach,
říkej mi třeba, že jsem sexy v bikinách.
Já musím prostě uvěřit,

že na mě čeká nový cit.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem tichá a vroucí,
Nesmělá, hořící, bezmezně věřící.
Krásné bylo to léto, jak z růží.
V místech, kde cesty se úží
šťastná jsem hlídala svítání.

Říkal mi vždycky, láska trvá,
Pokud to jiným nepovíš.
Věděla jsem, že nejsem prvá,
Byl starší, moudrý, mlčel spíš.
Byl něžný, pozorný a učil mě mít rád.
Možná mě miloval, však odmítal mi psát.
Přicházel tajnou cestičkou

A vždycky s krásnou kyticí.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem šťastná a snící,
Zakletá do šípků pohádek dní, do polibků.
Krásný zdál se mi svět, prostý falší.
Šeptala jsem, nikdo další,
Nikdo mě nemůže dát mi víc.
Jsi hodný, říkáš, nesmíš stonat,
Pro mě jsi krásný dívčí sen,
Jsi jako tóny něžných sonát,
Co napsal smutný Beethoven.
Napsal to z lásky, která léčí, věřil v ní.
Bolestí člověk bývá větší, největší.
Podívej, já už nepláču.

A když si tiše vzpomínám,
Už věřím v lásku,
Kterou nemám, vlastně mám.

Parle-moi, pour que je ne pleure pas

Dis-moi aujourd'hui, même si je pleure,
Tu es la plus belle de toutes les femmes ;
Tes yeux sont encore plus grands dans les larmes,
Comme un rêve bleu infini.
La tendresse de tous les baisers te pénètre dans les mains,
Les garçons sont désespérément amoureux,
Andersen a écrit des contes de réveil.

Dis-moi aujourd'hui, même si je pleure,
Tu es la plus belle des mélodies de flûte,
Tu es la balle blanche des grands joueurs,
Qui leur a fait gagner Wimbledon.

Je n'ai pas de complexes et je n'ai pas peur de l'intimité,
dis-moi même que je suis sexy en bikini.
Je dois juste croire,

qu'un nouvel amour m'attend.
Après tout, je pleure parce que je me souviens.

L'amour, le premier et le grand amour
Je l'ai vécu silencieusement et ardemment,
Timide, brûlante, inconditionnellement croyante.
L'été était beau, comme des roses.
Dans les endroits où les routes se rétrécissent
Je surveillais joyeusement l'aube.

Il me disait toujours, l'amour dure,
Si tu ne le dis pas aux autres.
Je savais que je n'étais pas la première,
Il était plus âgé, sage, il restait plutôt silencieux.
Il était tendre, attentionné et m'a appris à aimer.
Peut-être m'aimait-il, mais il refusait de m'écrire.
Il arrivait par un chemin secret

Et toujours avec un beau bouquet.
Après tout, je pleure parce que je me souviens.

L'amour, le premier et le grand amour
Je l'ai vécu heureuse et rêveuse,
Envoûtée par les épines des contes de fées des jours, par les baisers.
Le monde me semblait beau, sans fausseté.
Je murmurais, personne d'autre,
Personne ne peut me donner plus.
Tu es digne, tu dis, tu ne dois pas souffrir,
Pour moi, tu es un beau rêve de fille,
Tu es comme les mélodies de douces sonates,
Que le triste Beethoven a écrit.
Il l'a écrit par amour, qui guérit, il y croyait.
La douleur rend l'homme plus grand, le plus grand.
Regarde, je ne pleure plus.

Et quand je me souviens en silence,
Je crois déjà en l'amour,
Que je n'ai pas, en fait j'ai.