Breviář Lásky - Hana Zagorová перевод на немецкий

Breviář Lásky

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.
Když mě celou omámí nejsem skoupá.
Jó, cimbál ve mě vyhrává, struny pláčou
A mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou,
A mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou.

To jednou přišel s housličkama, s pyšným knírem.
Po hraní pak chtěl být mým kavalírem.
Modrý z nebe, povídá, můžu vám snýst
A pak v breviáři lásky já vás naučím číst,
A pak v breviáři lásky já vás naučím číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody,
Nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí.
Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst.
V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.
Když mě celou omámí nejsem skoupá.
Chci se lehce do trávy a k motýly snýst,
Jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.
Jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody,
Nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí.
Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst.
V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá.
Když mě celou omámí nejsem skoupá.
Lala lala...

Brevier der Liebe

Wenn ein süßes Lied mir zu Kopf steigt, meine Herren.
Wenn es mich ganz betört, bin ich nicht geizig.
Ja, das Zimbal spielt in mir auf, die Saiten weinen
Und meine Füße springen wieder wie besessen zum Tanz,
Und meine Füße springen wieder wie besessen zum Tanz.

Da kam er einmal mit seiner Geige, mit stolzem Schnurrbart.
Nach dem Spielen wollte er dann mein Kavalier sein.
Das Blaue vom Himmel, sagt er, kann ich Ihnen holen
Und dann bringe ich Ihnen bei, im Brevier der Liebe zu lesen,
Und dann bringe ich Ihnen bei, im Brevier der Liebe zu lesen.

Seitdem ist schon viel Wasser die Flüsse hinabgeflossen,
Ich erwarte nicht mehr, dass er wiederkommt, dass er mich begleitet.
Ich weiß selbst, wie man Netze wirft, wie man Köpfe verdreht.
Im Buch der Liebe kann ich längst lesen.

Wenn ein süßes Lied mir zu Kopf steigt, meine Herren.
Wenn es mich ganz betört, bin ich nicht geizig.
Ich will mich leicht ins Gras und zu den Schmetterlingen legen,
Wie damals im Brevier der Liebe bis zum Morgen lesen.
Wie damals im Brevier der Liebe bis zum Morgen lesen.

Seitdem ist schon viel Wasser die Flüsse hinabgeflossen,
Ich erwarte nicht mehr, dass er wiederkommt, dass er mich begleitet.
Ich weiß selbst, wie man Netze wirft, wie man Köpfe verdreht.
Im Buch der Liebe kann ich längst lesen.

Wenn ein süßes Lied mir zu Kopf steigt, meine Herren.
Wenn es mich ganz betört, bin ich nicht geizig.
Lala lala...