Kapky - Hana Zagorová перевод на немецкий

Kapky

Kapky rosy, kapky deště.
Kapky potu, kapky krve.
To je láska.
Říkej dnes a zítra ještě.
Ještě slůvko sté a prvé.
To je láska.

Slůvko někdy bezbranné
A tonoucí jak pápěříčko holubí, co vítr svál.
A jindy slunce tekoucí,
Kdy smích a pláč jsou naruby a blázen král.

Kapky nebe, kapky Země.
Kapky světla, kapky bláta.
To je láska.
Vzejde ze mě, vzejde z tebe. Jednou zlá a jindy svatá.
To je láska.

Je jak tříska pod kůží, bez konce poušť
A spánek zmáhající stráž - je z výšky pád.

A jindy krásně žhavá spoušť,
Kdy v sobě štěstím umíráš
A toužíš dát.

Láskou se v máji svléká něžná kůra z bříz.
Láska jak míza stéká.
Řekni, řekni kdys,
Kdys prvně pil tu révu se solí
A měl jsi strach,
že láska zabolí tě po kapkách.

Kapky blaha, kapky vůní.
Kapky v troskách padlých tvrzí.
To je láska.
V blátě nahá, bosá v trní,
V očích sladkou závrať hrůzy.
Nosí láska.

Chodí v džínách odřených, neptá se let
A na zdech kreslí dvojí stín a dvojí tvář.

Když přijde, skoupí celý svět.
A každý velký sen a čin, i déšť, i zář.

Láskou se slůvka letmá básní stávají.
Láskou k nám hvězdy ve tmách
V kapkách stékají.
A jako tón chce strunou znovu znít,
Tak člověk touží, jako že chce žít,
Kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.
Kapky lásky pít.

Tropfen

Tautropfen, Regentropfen.
Schweißtropfen, Bluttropfen.
Das ist Liebe.
Sag es heute und morgen wieder.
Noch das hundertste und erste Wort.
Das ist Liebe.

Manchmal ein wehrloses Wort,
ertrinkend wie Taubendaunen, die der Wind verweht.
Und dann fließende Sonne,
wenn Lachen und Weinen verkehrt sind und der Narr König.

Tropfen Himmels, Tropfen der Erde.
Lichtropfen, Schmutztropfen.
Das ist Liebe.
Entsteht aus mir, entsteht aus dir. Mal böse, mal heilig.
Das ist Liebe.

Wie ein Splitter unter der Haut, endlose Wüste
und Schlaf als ermüdende Wache - ein Sturz aus Höhen.

Und dann glutheiße Salven,
wenn du vor Glück vergehst
und schenken willst.

Durch Liebe streift im Mai die Birke zart ihr Kleid.
Liebe rinnt wie Saft.
Sag mir, sag einst,
als du erstmals Wein mit Salz trankst
und Angst hattest,
dass Liebe dich tropfenweise verletzt.

Glückstropfen, Dufttropfen.
Tropfen in Trümmern gefallener Festungen.
Das ist Liebe.
Nackt im Schlamm, barfuß im Dornen,
süßen Schwindel des Grauens in den Augen
trägt Liebe.

Geht in zerschlissen Jeans, fragt keine Jahre
und malt an Wänden doppelten Schatten, doppeltes Antlitz.

Wenn sie kommt, kauft sie ganze Welten.
Jeden großen Traum und Tat, auch Regen, auch Glanz.

Durch Liebe werden flüchtige Worte zu Gedichten.
Durch Liebe fließen Sterne
in Tropfen durch Dunkel.
Wie ein Ton, der Saiten neu erklingen lässt,
So sehnt sich Mensch, als wollte er leben,
Liebestropfen trinken.
Liebestropfen trinken.
Liebestropfen trinken.